Kameny v Soše příběhů

Před sedmi lety, když jsme poprvé představovali náš projekt Sochy příběhů, jsem dostal na tiskové konferenci otázku – kdo že to vlastně všechno vymyslel?

Je to už sedm let, co jsme se studenty CARITAS – Vyšší odborné školy sociální v Olomouci začali promýšlet a posléze i uvádět v život nápad, na jehož konci stojí Socha plná skutečných příběhů. Vedla nás k tomu snaha a chuť seznámit okolí s posláním naší školy a také lidi podnítit k větší účasti na pomoci těm, kteří ji potřebují. Vycházeli jsme z toho, že filantropické jednání je podmíněno z velké části také schopností empatie. A právě tu jsme chtěli u návštěvníků naší Sochy příběhů probudit, chtěli jsme neosobní masu potřebných zbavit anonymity a představit lidi s konkrétní tváří, jedinečnými příběhy a neopakovatelnými osudy. Osudy často těžkými jako kameny, které je v Soše příběhů symbolizují.

Už záhy se ukázalo, že poselství Sochy příběhů, rodící se postupně silou nashromážděných osudů, má velké množství přesahů, o nichž jsme před sedmi lety neměli ani tušení. Sochař Lubomír Dostál, autor sochy, našel ve starých indiánských pověstech zmínku o tom, že původní obyvatelé Ameriky si na památku schovávali kámen z míst, kde prožili něco výjimečného. Kmotr sochy Jaromír Štětina poukázal na to, že převádění příběhů a kladení kamenů má základ v křesťansko-židovské tradici. A nakonec světící biskup olomoucký Mons. Josef Hrdlička před třemi lety při pravidelné slavnosti vkládání nových kamenů do Sochy příběhů po návratu studentů z praxí citoval v dalším přesahu biblickou Apokalypsu: „Tomu kdo zvítězí, dám malý bílý kamínek.“ A dodal, že naše kamínky nesou nejen náš, ale i Boží dotek.

Dnes už tedy mohu pohotově odpovědět na původní sedm let starou otázku: nikdo z nás nic nevymyslel, pouze jsme se společně připojili k myšlence, staré už více než dva tisíce let. Byla přítomna v budově CARITAS-Vyšší odborné školy sociální v Olomouci už od jejího vzniku, byla tady právě pro důvod jejího vzniku. Stačilo jen nasát atmosféru, pozorně naslouchat a nechat se inspirovat. A posléze díky tomu zjistit, že se sami máme stát nástrojem a součástí onoho dva tisíce let starého příběhu, chceme-li zvítězit a ke konci své pouti si i my zasloužit malý bílý kamínek.

Ivo Mludek, editor obou knižních vydání příběhů ze Sochy příběhů

Úryvek je z knihy Osudy těžké jako kameny