CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Jak si vybojovala své místo ve světě Venera z Arménie

Z jejího stále usměvavého obličeje by nikdo nehádal, jak těžký měla život. Jednadvacetiletou Veneru jsem potkala v denním centru pro děti „Little Prince“ v arménském městě Gyumri. A tam mi také vyprávěla o tom, jak musela o své místo ve světě bojovat vlastně už od narození...

Rodiče čekali chlapce, z narození druhé dívky zrovna nadšení nebyli. Když byl Veneře rok, její otec se dostal poprvé do vězení a tak zůstala sama se sestrou a matkou. Nebylo to bohužel naposledy. Už v šesti letech se Venera musela opět sama starat o domácnost a dva mladší bratry, protože otec byl opět ve vězení a matka stále v práci. První rána přišla, když jí ve třetí třídě umřela nejlepší kamarádka. Dlouho se z toho nemohla vzpamatovat. Již ve dvanácti letech začala pracovat v ZOO, kde se starala o zvířata. Za vydělané peníze si splnila svůj sen a zaplatila si taneční kurz. Tančení ji šlo, již po půl roce ji učitel nabídl, že by mohla tančit na vystoupeních. Pak přišla další rána... Z vězení se vrátil otec, na kterého se velmi těšila. Místo nadšeného přivítání však přišlo chladné přijetí a vzápětí zákaz tančení. I přes všechna příkoří byla vždy vzorná studentka a učitelé ji chtěli posílat na školní olympiády nebo dokonce studia v zahraničí. Despotický otec byl ale vždy proti, zakazoval ji vše, po tanci dokonce i lyžování... Nemohla nic, ze školy se musela okamžitě vrátit domů, jinak ji otec bil a ponižoval. Po večerech si zakrývala oči, aby neviděla, jak její otec mlátí i mámu.

V patnácti letech se Venera dostala na internátní školu, odkud ale utíkala a příděly jídla nosila domů své rodině. Když na to učitelé přišli a zakázali jí to, začala své příděly jídla prodávat a rodině nosila peníze. Nakonec se vrátila zpět domů, ale situace tam už pro ni byla nesnesitelná. Venera se chystal z domu navždy utéct.

Od útěku ji ale doradila učitelka náboženství, která ji pomáhala se s těžkou situací vyrovnávat. Když v šestnácti letech ukončila školu, otec jí chtěl opět zakázat dále studovat i pracovat. Ona se však nezalekla, úspěšně zvládla zkoušky nejen z literatury a arménštiny, ale také náročné talentovky na školu designu a malování v Jerevanu.

Klidu ale nedošla ani v Jerevanu. Chvíli žila u svého bratrance, nemohla se ale dívat na to, jak i on bije svou ženu. Když se jí zastala, bratranec ji vyhodil na ulici. Chvíli přespávala u své tety na podlaze pod stolem, pak si našla malou místnost v garáži. Aby si na sebe vydělala, vzala práci v místním supermarketu. Následný kolotoč, v němž trávila denně pět hodin ve škole a někdy až sedmnáct dalších v práci, si vybral svou daň. Venera skončila v nemocnici.

A tam došlo k prvnímu šťastnému setkání v jejím životě. Pod svou ochranu ji vzal katolický kněz otec Aštan, který ji bral jakou svou vnučku. Nabídl jí slušné bydlení za nízkou cenu, dával jí peníze na jídlo a tak se jí podařilo úspěšně dostudovat a vrátit se zpět domů Gyumri. Získala práci v Charitě, nejprve jako uklízečka a později jako dobrovolnice v denním centru pro postižené děti.

V osmnácti letech se na internetu seznámila s jedním arménským chlapcem, dlouhou dobu si psali a nakonec se do sebe zamilovali, aniž by se někdy viděli. Poprvé se spolu setkali opět díky pomoci otce Aštana z Jerevanu.

Dnes je Veneře 21 let, vede kurz designu v dětském centru „Little Prince“ a čeká ji svatba. I přes všechny útrapy, kterými si prošla, si udržela optimismus, úsměv na tváři a rozdává radost všem kolem sebe.


Lucie Humlíčková
květen 2010