CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Smutné oči chlapce Ramóna ze Skopje

Dvaadvacetiletý Ramón posedává v malé kanceláři zařízení pro děti, provozovaném makedonskou Charitou ve Skopje. Kolem se rozprostírá Šutka, největší romské ghetto v Evropě. Když vejdu dovnitř, přiběhne k němu malé děvčátko a ptá se ho: „Ona je Češka, a kdo jsi ty?“ A Ramónovy oči posmutní a prozradí, že je jiný, než mnoho jeho vrstevníků. „Já,“ odvětí se sklopenou hlavou, „já jsem nikdo....“

O svém životě vypráví plynulou srbštinou Narodil ještě za časů Jugoslávie v romské rodině v Kosovu. Dětství prožil v poklidném rodinném kruhu, ale pak do jeho života vstoupila válka. V roce 1999, kdy bylo Kosovo zmítáno nepokoji, musela jeho rodina domov opustit. Putovali z místa na místo, až přišli ze Srbska do Makedonie.

Ve špatných hygienických podmínkách přeplněného uprchlického tábora blízko Skopje žila Ramónova rodina několik let. V chudobě malého pokojíku Ramón dospěl v muže. V táboře působila francouzská Charita a Ramón se jejím pracovníkům navzdory své těžké situaci snažil pomáhat, zapojoval se do projektů a pomáhal s volnočasovými aktivitami pro děti a mládež. Když pak Charita rozšířila svou práci i na romské ghetto Šutka, vybrali si Ramóna jako svého pracovníka. A tak se rodina přestěhovala do Skopje a Ramón dostal práci v dětském centru jako vychovatel.

Po francouzské Charitě převzala později práci v ghettu Charita makedonská. Ramón pracuje i pro ni – už čtyři roky doučuje malé Romy, píše s nimi úkoly, protože jejich rodiče jsou většinou negramotní, vymýšlí různé volnočasové aktivity a vůbec pomáhá, kde je zrovna třeba, A u toho se ještě stihne učit anglicky a francouzsky.

Na Ramóna teď čeká díky jeho píli a pomoci druhým vysněné místo v organizaci, která se věnuje v Maďarsku lidský právům. Už tam má vše zařízeno, ale potřebuje ještě vyřídit a vyběhat mnoho potvrzení z makedonské strany, což není vůbec jednoduché. A tak zatím jen doufá a svádí boj s makedonskou byrokracií. Věřme, že se mu ho podaří vybojovat a bude moci jít dále za svým cílem pomáhat potřebným, vytrvale a tak jako dosud plný odhodlání. A že po čase o sobě bude moci říci: „Já? Já jsem někdo!“


Hanka Beránková
květen 2009