CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Když se psal se rok 1999, už si ani nepamatuji, čím byl pro mne výjimečným. Avšak pro Srby, pro národ věčně bojující o své území, to byl rok, který otřásl jejich životy. Rok strachu a zmatků.

Ano, mluvím o bombardování srbského území, kterým se NATO rozhodlo zasáhnout do nepokojů mezi Srby a Muslimy. Vzalo situaci do svých rukou. Ale podle mého názoru ne za ten správný konec a proto jsou dnes tyto ruce potřísněny krví mnoha nevinných lidí. Ve vzduchu je bolest a úzkost. Bomby NATO totiž vždy netrefily svůj přesně stanovený cíl.

Povím Vám příběh o, dívce ze srbského městečka Valjevo, o dívce jménem Vera.

V rodném městě Very se rozvíjel zbrojní průmysl a továrna s názvem Krušik byla plánovaným terčem spojeneckých sil. Toho osudného dne šla Vera nakoupit něco málo k jídlu. Opravdu jen něco málo, protože jí maminka příliš mnoho dinárů dát nemohla. Nízký důchod sotva stačil na to, aby se Veře dostalo slušného vzdělání. Její otec zemřel za války v roce 1991 a její bratr raději odcestoval ze země za vidinou lepší budoucnosti. Vidina lepší budoucnosti, ve které bude moci podporovat svou matku i sestru, se však záhy rozplynula Jako uprchlík vydělával jen velmi málo a když si sám založil rodinu, domu do Srbska už nemohl posílat nic.

Culíkatá, usměvavá mladá dívka Vera s velkýma upřímnýma očima a s postavičkou jako lunt si vykračovala do obchodu. Když míjela sousedův dům, spatřila, jak začíná neohlášené bombardování jejich vesnice. Chtěla se schovat, ale bylo už pozdě. Od života ve zdraví a štěstí ji navždy odřízla jedna vteřina. Zbloudilá bomba dopadla nedaleko její skrýše.

Vera upadla na zem... A nikdy se už nezvedla. Ačkoli její srdce tlouklo dál, jiskra v duši zhasla. Následkem nešťastné náhody a prožitého šoku úplně ochrnula, zvukem výbuchu ohluchla, přestala mluvit a celá událost v ní vyvolala epilepsii.

Dnes je Veře téměř třicet let, nemohoucně leží ve své posteli, odkázaná jen na péči své matky a zdravotního týmu místní charity. Kvůli špatně fungujícímu zdravotnictví se Vera musela smířit se svou nesnesitelnou bolestí a netečným světem kolem ní.

Vera sice už nic nezmění, ale my jsme stále schopni pomáhat lidem, kteří to potřebují, nemyslíte?