CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Malý desetiletý Bogdan pochází z Kraiky, nejchudší čtvrti už tak chudého rumunského města Baia Mare. Existence je tady stálým balancováním na tenké hranici mezi životem a smrtí. Většina panelových domů čtvrti je v tak otřesném stavu, že je určena k demolici. Mnozí ze zdejších obyvatel však nežijí ani v těchto panelácích, ale jen v ubohých plechových chatrčích, které jsou roztroušeny všude kolem. Kam se člověk podívá, všude samé odpadky, jako na smetišti. Není tu elektřina, topení ani pitná voda.

Bogdan žije s početnou rodinou v jednom z malých panelákových bytů. Dva pokoje a malá kuchyňka musí stačit třinácti lidem. Oba jeho rodiče jsou nezaměstnaní, babička s dědečkem už jsou velmi staří a nemocní. Pouze jeden ze tří Bogdanových starších bratrů chodí do školy, další tři mladší sourozenci jsou ještě malí, nejmladší Kristýně je teprve šest měsíců. Spolu s nimi žijí v bytě i dvě Bogdanovy tety, sestry jeho tatínka. Bogdan byl odmalička velmi milým a chytrým chlapcem. Bohužel je ale malého vzrůstu a když začal chodit do 1. třídy základní školy, byl svými spolužáky šikanován. Nepřidalo mu ani to, že jeho rodina je velmi chudá - neměl potřebné školní pomůcky, chodil stále ve špinavém oblečení a často měl hlad. I když byl velmi bystrý a učení mu šlo, přestal raději do školy chodit a celé dny se potuloval stejně jako jeho dva starší bratři ve špinavých ulicích Kraiky.

Jednoho podzimního dne k večeru potkal na ulici Marka - stejně starého kluka, který se právě vracel domů z Denního centra sv. Františka z Assisi. Začali si povídat a Marek Bogdanovi nabídl, aby se s ním šel do centra příští den podívat.

Ráno byl malý Bogdan unešen ze všeho, co v centru viděl. Pak už vše nabralo rychlý spád - sociální pracovníci z centra navštívili Bogdanovy rodiče a když viděli jejich zoufalou sociální situaci, navrhli jim, že Bogdana do centra přijmou. Rodiče souhlasili a od příštího měsíce už Bogdan do centra docházel denně. Nemůže si to vynachválit - každý den má čisté oblečení, třikrát denně se může dosyta najíst. Získal spoustu nových kamarádů. Začal také znovu chodit do školy a díky pomoci pracovníků centra, kteří s ním dělají úkoly, rychle dohnal zameškané učivo. Bogdan je velmi bystrý a ve škole exceluje. Přenesl se už i přes to, že je ve třídě nejmenší- díky pracovníkům centra totiž zjistil, že když někdo vyniká v učení, vůbec nezáleží na tom, jestli je malý nebo velký. Jestliže získá vzdělání, má mnohem větší šanci zajistit si v budoucnu lepší život, než měli jeho rodiče a než má mnoho jeho vrstevníků, kteří stále žijí na ulici a každý den bojují o kousek chleba.

Tohle není jen Bogdanův příběh. Je to příběh mnoha dalších dětí, kterým pomohlo Denní centrum sv. Františka z Assisi pro děti z ulice a z chudých rodin, zřízené Charitou Satu Mare. Těch dětí už je více než padesát.