CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Ashwitha je má sestra, i když jsme se nikdy neviděly. Žije v Indii a je jí dvanáct let. Před časem byla vybrána do projektu „Adopce na dálku“ pražské Katolické Charity a jejím adoptivním rodičem se stal můj otec. Když bylo jisté, že pojedu na praxi do Indie, rozhodla jsem se, že se se svou sestrou pokusím setkat.

Mezi její rodnou vesnicí poblíž Hassanu ve státě Karnataka a mým působištěm v Bombeji se sice rozkládala velká dálka, ale partnerská organizace ČKCH mi vyšla vstříc a zařídila, abychom se mohly vidět. To jsem ještě netušila, že v Indii je často všechno úplně jinak.

Do Hassanu jsme jeli celý den, pak jsme se ještě trmáceli sedmdesát kilometrů do rodné vesnice Ashwithy. Když jsme se pak konečně blížili na místo, kde jsme se měly setkat, začala jsem být hodně nervózní. Jak mě vlastně Ashwitwa příjme, jak se na mne bude dívat? Čekala jsem napjatě skoro hodinu a znovu se v duchu připravovala na toto zvláštní setkání. Pak jsem si všimla, že se náš doprovod z partnerské organizace začal chovat podivně, stále někam odbíhali a dívali se na hodinky.. Za chvíli jsem se dověděla proč. Dostali informaci, že rodina nedojela, protože jim odněkud ujel autobus. Mé zklamání po dlouhé cestě a marném čekání na setkání se ani nedá popsat. Možnost uvidět se s mou adoptivní sestrou se rozplynula. Opět se potvrdilo, že co je v Indii stoprocentně domluveno a zařízeno, neznamená ještě vůbec nic.

Ale mé putování nebylo nakonec přece jen zbytečná. Mohla jsem se setkat alespoň s Ashwitinou učitelkou, která mi o mé adoptivní sestře dlouho vyprávěla. Ashwitě je dvanáct let, do projektu adopce byla vybrána proto, že z finančních důvodů nemohla navštěvovat školu a musela pracovat s rodiči. Ashwitha je nejstarší z pěti dcer, která se narodila své matce Džejenti ve 13 letech a otci Anandovi v 18 letech. Oba rodiče jsou bez vzdělání a pracují na kávové plantáži. Dnes už chodí do páté třídy a učí se mimo jiné mimo jiné angličtinu, hindí, kanadu nebo matematiku. Do školy chodí denně pěšky tři kilometry tak a tři zase zpět. Má ráda tanec a hudbu.

A tak jsem svou sestru, za kterou jsem podnikla tak dlouhou pouť, nakonec nepotkala. Zůstává pro mne proto stále jen onou zvláštní neuchopitelnou postavou někde v daleké zemi.