CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Tashai - sedmnáctiletá matka z Jamajky

Vypadá tak trochu jako kluk, se svým šibalským úsměvem a neustale těkajícím pohledem. Na její pevné a pružné postavě nepoznáte proběhlé těhotenství. Ano, tenhle žabec, který nevypadá ani na svých právě čerstvých sedmnáct, je už více než rok a půl matkou. Tashai. Alespoň své jméno tedy už napsat a přečíst umí a je to náležité hrdá. S ostatními slovy je to už ale horší. Tušíte vůbec, jak zapeklité může být napsat či přečíst slova jako tabule nebo slimák? A to pokaždé, když se před vámi objeví, lhostejno, že už jste je mnohokrát viděli i zkoušeli psát. Závažná porucha učení, kterou Tashai zjevně trpí, jí zkrátka ukládání těchto informací po paměti vůbec neulehčuje a umí udělat z jednoduchých věcí pořádně zamotané problémy. To ale Tashai nebrání v tom, aby školu a vše s ní spojené nezbožňovala. A co jí chybí na schopnostech, nahrazuje vůlí. A má jí opravdu na rozdávání.

Ztotožnění se s rolí matky nebylo Tashai v necelých sedmnácti letech zrovna jednoduché, zvláště když jí chyběly vzory. Dobrosrdečná dívka, která by se málem přetrhla, aby se zavděčila ostatním, prostě občas zapomínala svou dcerku Talajay nakrmit, takže ještě donedávna trpěla lehkou podvýživou. Ale jak vlastně malá Talajay přišla na svět?

Dalo by se říci, že Talajay je dítě štěstěny. Přišla totiž na svět z lásky, což na Jamajce vzhledem k počtu znásilnění a incestů zase není tak obvyklé. Tedy alespoň Tashai tvrdí, že se narodila z lásky. Stalo se to tak: deset měsíců předtím, než se Talajay narodila, se Tashai potloukala s partičkou svých kamarádů po parkovišti velkého kingstonského nákupního střediska. A potkala bílého chlapce. Další den se setkali znovu. Tashai byla uchvácena z toho, že by ji někdo v životě mohl projevovat náklonnost a snad i lásku. Tu totiž ve své rodině, která byla rozvrácená už od svého vzniku, nikdy nepoznala. Tak tedy přišla na svět Talajay, která svou bujnou černou kšticí a smetanově bílou pletí nezapře ani matku, ani otce.

Tasahi jsem poznala během své práce v Mary's Child - domově pro těhotné teenagerky v Downtown Kingston. Dvakrát týdně jsme spolu trávily dvě hodiny hláskováním a čtením. Poté, co jsem na jedné z hromadných lekcí s ostatními dívkami zjistila, že je neuvěřitelně výtvarně nadaná, jsme společné chvíle rozšířily ještě o malování.

Jednoho rána jsem nic netušíc dorazila do Mary's Child a uviděla Tashai, jak si balí věci. Byla už na odchodu, společně se svou matkou, u které prý bude bydlet. Ta počínání své dcery sledovala velmi nezúčastněně. O jejich skutečných problémech měla podle všeho jen pramalé tušení.

Co s ní asi bude dále? Při odjezdu mi slibovala, že si najde práci, vrátí se zpět do školy a bude studovat umění. Půjde to ale, když si neumí přečíst ani cedule na ulicích ve městě? Jako by si odpověděla sama: „Only Lord knows“


Eliška Gerthnerová
květen 2007