CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Svědectví Janky z Domova na půl cesty pro ženy v nouzi

Janka vypráví a stále více lidí v přednáškové síni včetně mne nedokáže zadržet slzy. Krásná mladá dívka romského původu ale působí klidně a odvážně. Mluví s tak skálopevnou jistotou, že jejím slovům nelze nevěřit. A to přesto, že si nikdo nedokáže představit, že tak křehké děvče mohlo projít takovou hrůzou.

Narodila se ve slovenském Vranově nad Topľou, ovšem od prvních let vyrůstala v desítky kilometrů vzdáleném dětském domově. Rodiče nikdy neviděla. Když jí bylo sedmnáct, zkusila žít dva týdny u babičky, odkud se ale vzápětí kvůli nesnesitelným životním podmínkám raději vrátila zpět do domova. Při dosažení plnoletosti se tak jako její vrstevníci, kteří nemají po ukončení výchovy v dětském domově kam odejít, na tři měsíce uchýlila do domova na půl cesty v sousedním větším městě. A tady také začaly její nejtěžší časy.

Janka, která neměla pevné zázemí, se dostala do společnosti lidí, holdujících alkoholu a nočnímu životu. Narazila tady na ty nejhorší lidi, které mohla potkat. Krásné mladé děvče, žijící ze dne na den, se stalo obětí obchodu s lidmi. Janku pod záminkou nabídky práce její falešný kamarád prodal pasákovi do Itálie.

Peklo, které tady prožívala, bylo skutečnou noční můrou. Musela sloužit v mrazech na ulici jako prostitutka, podstoupila ta nejhorší ponížení od mnoha mužů a se zhoršujícím se psychickým stavem jí pasák „pomáhal“ drogami. Po osmi měsících už byla tak na dně, že ji raději poslal nazpět na Slovensko, aby se dala psychicky dohromady. Janka skončila v dalším zařízení domova na půl cesty, kde se měla zotavit, než si ji její únosce opět vyzvedne. Ona sama ale byla tou dobou osobnostně úplně na dně a těžce snášela jak kolektiv domova, tak také sebe samu.

První měsíc a půl v zařízení pro ni byl neskutečně náročný, prožívala silné deprese, izolaci a osamělost. Svůj příběh držela v sobě a vedoucí namluvila, že pasák, který ji přivezl, je její dobrý kamarád. Na skupinových sezeních mezi ostatními děvčaty se sice pomalu pouštěla do debat, ale své tajemství si stále přísně střežila. Až jednou nastal zlomový bod. Janka se poprala se spolubydlící. Za rvačku je zde trest okamžitého vyhazovu. Janka věděla, co to pro ni znamená a co ji čeká a tak začíná plánovat krok, který ji připadal jako jediné řešení bezvýchodné situace. Sebevraždu.

Ale stane se něco nečekaného. Na vedoucí domova se při společné modlitbě vylije nereálný, ale jasně hovořící pocit, který prosí o Jančinu milost. Vedoucí jej s moudrostí vyslyší a dá Jance ještě jednu šanci. A Janka se jí chopí.

Tento okamžik mění Jančinu perspektivu na svět. Druhá šance na Janku silně zapůsobila, protože si snad poprvé v životě připustila, že jsou kolem ní také dobří lidé. Ztišila se, upokojila a začala pozorovat, co se kolem ní děje, kdo a jak o čem mluví a jaký to všechno může dávat smysl. Pomalu se otevírala, až jednoho dne vedoucí povyprávěla svůj příběh.

Od té chvíle už utekly tři roky. Proběhlo vyšetřování celého případu, výslechy podezřelých, soud s pachatelem. Nebylo to příjemné, ale pro Janku je nyní nejpodstatnější vztah s Bohem, který ji dokázal vyléčit ze zranění, jež utrpěla. Je podivuhodné, jakou stabilitu a klid vyzařuje, jak se dokáže bavit a jak je ohleduplná ke svému okolí. Říká, že za svůj nynější zdravotní a psychický stav vděčí především Boží lásce, která jí postupně uzdravuje a léčí.

Brzy po odhalení svého tajemství začala Janka navštěvovat sousední klášter sester, kam chodí dodnes pravidelně pomáhat a modlit se. Víra a modlitba jsou totiž podle Jančina svědectví jedny z nejmocnějších prostředků, pomocí kterých může Bůh působit v životě člověka a měnit jej k lepšímu, dokonce jej léčit i z takových zranění, jaké utrpěla ona. Díky Boží lásce dokázala Janka odpustit a přijmout svůj život takový, jaký je.

Janka už v Domově na půl cestě pro ženy v nouzi pobývá víceméně jen přes víkendy, zbytek týdne tráví v blízkém městě studiem ošetřovatelství. Je nesmírně vděčná paní vedoucí i sestrám z blízkého kláštera, které ji přijaly a které se jí ujaly jako vlastní rodina. O svém příběhu a o Boží lásce, která ji zachránila a která ji léčí, podává veřejně na školách a různých setkáních silná svědectví.


Michal Dubovic
prosinec 2017