CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Mít praxi v sirotčinci a ještě ve sluncem rozpálené Africe, to chce nejen přátelský přístup, ale také pevné nervy. Jenže Afrika není v Keni ani slunečná, ani horká. Je právě období dešťů a tady prší dennodenně. Alespoň se mi tu dostalo vřelého a úsměvy prosluněného uvítání. Každý na nás „muzungu“, tedy bělošky, byl velice milý. Tedy – až na jednu holčinu. Tak jsem se seznámila s Emily.

Dívčina s výrazným, skoro srostlým obočím a úšklebkem od ucha k uchu, proti mně pořád něco měla. Neustále mě štvala a bavila se na můj účet. Jediná mi to tu znepříjemňovala. Neznala jsem její jméno, nevěděla jak ji oslovit, dokud na ni ostatní holky nepokřikovaly „Emily, ego“, tedy „pojď sem“. Tohle jméno mi utkvělo v paměti. Jednou jsem ji tak oslovila a stalo se něco zvláštního. Od té doby se mi už nevysmívá, naopak, je velice milá a občas mi tajně řekne „mum“.

Emily se do sirotčince dostala jako malá. Byly ji necelé dva roky. Maminka jí umřela a ona zůstala s otcem a bratrem. Jenže ouha. Otec je alkoholik a jednou ji zapomněl, ale možná že záměrně opustil, v supermarketu. Když ho vypátrala policie, tvářil se, jako by se nic nestalo, jeho chyba to nebyla, přece se má postarat „teta“. Tak nazval babičku malé Emily.

Ale u babičky byla Emily zanedbaná a opuštěná podruhé. Babička ji jako vnučku neuznávala, příliš se o ni nestarala a navíc neměla peníze na školu, kterou by šestiletá Emily měla navštěvovat. Naštěstí ale babičku napadlo navštívit úřad pro ochranu dětí. Vyložila jim svou neblahou situaci a tak se Emily dostala do dívčího sirotčince. Od té doby se vztahy mezi babičkou a Emily zlepšily. Už ji uznává jako vnučku a dokonce ji v rámci možností navštěvuje. Emily už snad nebude více zanedbávána.

Vždy o prázdninách mohou jít děti ze sirotčince domů. Emily si odvádí, doslova táhne za sebou nějaký starý pán, který na sebe poutá pozornost tím, jak nadává. Holčina, nyní už ve čtvrté třídě, neprotestuje a poslušně odchází. Chudák Emily. Později se dozvídám, že ten starý pán je její otec. Alkoholik je stále, ale Emily to nevadí. „Domov“ zní přeci líp, než sirotčinec. Než odejde, dává mi dárek. Náramek z bavlnek, který upletla jen pro mne. Stále jej mám na ruce a myslím na pochlebovačnou, ale nakonec nejlepší holčinu, kterou jsem tady mohla potkat. Lidé nejsou takoví, jak se na první pohled zdají být, zvláště když se dozvíte jejich životní příběh.