CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

V údolí u řeky je již večer. Se setměním se kromě hvězd, jejichž viditelnost neruší žádné světlo měst, objevuje také všudypřítomný hmyz, který se především svou velikostí liší od námi dosud známého. Už jsme také po vydatné večeři, tedy nepálském národním jídle dál bhatu, který připravila rodina ředitele školy, u kterého bydlíme. Vesnice mezi horami, velikostí převyšujících nejvyšší horu České republiky, které však místní obyvatelé označují za kopce, pomalu utichá. Pro dnešní den je pro vesničany práce hotová, tedy jak pro koho. Jedna mladá žena, která vždy jí jako poslední, stále umývá horu nádobí pod světlem přenosné svítilny, která je zde využívána při častých výpadcích elektřiny.

Jedná se o Sanju, osmadvacetiletou učitelku nepálštiny ve zdejší soukromé škole. Z této oblasti však nepochází. Narodila se v rodině s nízkým sociálním statusem, která bydlí v několik hodin vzdálené vesnici. Jelikož zde ve vesnici nikoho blízkého nemá, bydlí u ředitele, kterému přispívá na živobytí. Musí však také pracovat v domácnosti. Připravuje jídlo, pracuje na poli, hlídá děti, musí dělat vše, co je třeba. Nedostatek volného času není jediným důvodem, proč svou rodinu a přátele navštěvuje jen dvakrát ročně. Je jím i práce učitele, která je v této zemi sice velmi důležitým posláním, je však velmi špatně finančně ohodnocená. O výši platu také rozhoduje dosažené vzdělání, odpracovaná léta, ale bohužel také pohlaví a sociální status. Když tedy nastoupí na stejné místo a ve stejnou dobu muž i žena se stejným vzděláním, muž má více než dvojnásobně větší plat. V Nepálu totiž funguje kastovní systém a silnější postavení mužů nad ženami. Sanju tedy každé ráno ještě před začátkem vyučování navštěvuje vyšší školu, kde momentálně studuje, aby získala lepší vzdělání. Ráda by se ale také lépe naučila anglicky, možná proto, že veškeré učebnice v soukromé škole jsou v anglickém jazyce, což není náročné jen pro studenty, ale i pro učitele samotné. Možná chce svou angličtinu vylepšit i proto, že by tak jako velká část obyvatel Nepálu ráda vycestovala do zahraničí a získala lepší práci.

Problém odloučení od všeho blízkého a známého se však netýká jen této ženy. Jen místní vláda určuje, kde budou učitelé své povolání vykonávat. Ve většině případů tedy lidé skončí s minimem prostředků na místech, ve kterých nikdy před tím nebyli a kde nikoho neznají. Není proto divu, že se mnozí rozhodnou odcestovat do jiných zemí a lépe tak pomoci svým rodinám.

Když si hraje s dětmi a poslouchá nepálskou hudbu, má Sanju věčně optimistickou náladu a úsměv, za nímž je ale často stesk a osamělost. Žije zde jako součást rodiny, do které však nepatří.