CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Dáte si kafe s Olivierem z Austrálie?

Otevřou se dveře a na recepci australského Červeného kříže vchází klient. Představí se a než na něj přijde řada, musí se na chvíli posadit a čekat. V tu chvíli se mu začíná věnovat přátelsky se usmívající asi třicetiletý vysoký mladík Olivier. Představí se a navazuje konverzaci. „Dáte si čaj, nebo kávu,“ ptá se a jeho vstřícný hlas zmírňuje napětí v čekárně. A právě to je úkol dobrovolníka Oliviera, zpříjemňovat klientům chvíle čekání. O dlouhém a vyčerpávajícím čekání přitom toho Afričan Olivier ví více než dost.

Olivier je uprchlík z Burundi a za sebou má náročnou a komplikovanou pouť přes mnoho zemí. Do Austrálie připlul lodí, a to je teď jeho největší problém. Australská vláda totiž podporuje jen ty žadatele o azyl, kteří do země přiletí letadlem. Připlují-li tak jako Olivier po moři, čeká je výrazně komplikovanější proces a téměř vždy zamítnutí trvalého pobytu.

Olivier je v Austrálii sám, jeho rodině se z mateřské země uprchnout nepodařilo. Po dvou letech od příjezdu je zaměstnaný jen na částečný úvazek a čekají ho další pohovory na migračním oddělení, další s další dokazování, že má nárok na statut uprchlíka. Mohl by se sice přestěhovat na periferii, kde se doba mezi jednotlivými pohovory s úředníky trochu prodlužuje, ale tam je zase větší problém najít práci. A Olivier pracovat chce.

Budoucnost Oliviera je v čekání. V čekání na těžké chvíle, o nichž ví, že přijdou, dokonce ví přesně, kdy to bude. Snaží se stále shromažďovat potřebné dokumenty a hledá trvalou práci. Pere se s cizím jazykem a je stále odhodlaný zvítězit. Přestože se o jeho budoucnosti bude rozhodovat vždy znovu každé dva či tři roky, nevzdává se. Nejistota čekání je stresující, a Olivier se snaží ji vyplnit tím, že z vděčnosti australskému Červenému kříži pomáhá alespoň jako dobrovolník těm azylantům, kteří jsou v podobné situaci, jako kdysi po příchodu do Austrálie on sám.

A tak se na klienty usmívá, nabízí jim kafe a snaží se jim i sobě zpříjemnit čekání. Na jeho konci vidí možnost najít si práci, založit rodinu, žít normální život… Podaří se mu to? Bude si moci v budoucnu sám vypít kávu jako právoplatný australský občan?


Lenka Zelená
květen 2017