CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Tak přesně tohle říká Petr o svém koníčku, focení přírody. Ostatně fotografování se nám hned vybaví i tehdy, když si poslechneme fonetické znění jeho příjmení. Petr se totiž jmenuje Štrajt. Jeho slova mají ale i další význam. Když je příhodná doba, rád vyrazí chytat momentky a kochat se krásami okolí, které díky foťáku nezůstanou jen ve vzpomínkách. Na vozíku to ale má trochu složitější.

Petr má ovšem hodně dalších zájmů, v současnosti třeba doslova propadl počítačům. Není se co divit, vždyť jsou jeho denním chlebem. Ve spolku Trend vozíčkářů Olomouc, kde jsme se potkali, totiž pracuje jako IT pracovník. Než se ale dopracoval ke svému současnému zaměstnání, musel si Petr projít různými životními peripetiemi. Sžívání se s židlí na kolečkách není zrovna snadná záležitost, zvláště když je vám sedmnáct let a před operací potřebujete „jen“ berle. Díky blízkosti přátel a kamarádů, kteří do vás dokáží pumpovat novou energii a obdivuhodným způsobem vám zprostředkovat práci, se to navzdory počátečním depkám dá zvládnout. A tak kdysi před léty slovo dalo slovo a z uzavřeného Petra se stal velmi dobře komunikující „ajťák“.

Každý z nás má před sebou nějaký úkol či sen, jenž by si rád v životě splnil. Jaký je ten Petrův? Jeho nejbližším plánem je ušít si plachtu na teepee, pak nalézt pěkný kout v přírodě, kde by mohl alespoň na pár dní „zakempit“ a za zvuků praskajícího dřeva a sálajícího ohně se hřát u ohniště pod nočním nebem plným hvězd. Petr je totiž dobrodruh, který miluje přírodu a to mu je do značné míry lékem proti izolovanosti, která paradoxně člověka, odkázaného na pomoc lidí kolem sebe, více či méně provází. Petra ale také provází snaha stále na sobě pracovat. Ta se například pojí s úsilím naučit se hrát na tahací harmoniku. Není to snadné, poručit prstům, aby stiskly tu či onu klapku, tu nebo jinou klávesu. Petr je však kliďas a bude to zkoušet znovu a zas, dokud zápas s prstokladem nevyhraje. Tak jako všechny těžké zápasy předchozí...