CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Čtvrtstoleté provizorium Amaspjur z Arménie

Když se Amaspjur Nazaretjan z Arménie před téměř devadesáti lety narodila, uběhlo od výstřelu z Aurory při Velké říjnové socialistické revoluci v Moskvě teprve jedenáct let. Je obdivuhodné, jakou má tato žena malé postavy, ale s krásnýma hnědýma očima, pronikavým pohledem a výrazně klenutým obočím stále radost ze života. Zažila v něm mnoho, stěhovala se z Arménie do Gruzie a zase zpět, pohřbila manžela i dceru a když zůstala úplně sama, ničivé zemětřesení jí zničilo dům.

Am se narodila 5. července 1928 v Gyumri, který se tehdy jmenoval Leninakam, do dělnické rodiny jako nejstarší z šesti sourozenců. Základní školu musela opustit již ve třetí třídě, kdy její otec onemocněl a Amaspjur se o něj musela starat. Manžela, který byl v Gyumri na vojně, potkala už ve svých patnácti letech. Přestěhovala se s ním se do města Achalciche v jeho rodné Gruzii, narodila se jim dcera. Amaspjur na ty časy vzpomíná jako na nejkrásnější období svého života. Dlouhé roky nechodila do práce, protože jí to muž nedovolil, ale s láskou a radostí se starala o domácnost a dceru.

Když bylo Amaspjur jedenačtyřicet let, manžel jí zemřel. Dcera si vzala muže z Gyumri a tak se i Am vydala po šestadvaceti letech života v Gruzii zpět do rodného městečka. Po manželovi ale musela pochovat i dceru, která podlehla v padesáti letech těžké nemoci. Am zůstala úplně sama.

V roce 1988 Gyumri zasáhlo velmi silné zemětřesení. Amaspjur stejně jako tisíce dalších přišla o své zázemí. Z posledních úspor si koupila malý domeček bez základního vybavení. Jako provizorní řešení na pár měsíců to stačilo, protože vláda Sovětského svazu tehdy slibovala obětem zemětřesení nové byty do dvou let. Od té doby uběhlo skoro čtvrt století a Am žije stále v tomto provizoriu. Její měsíční příjem je 25 tisíc dramů, tedy 1. 250 korun. Bez pomoci arménské Charity, která se o ni stará, by to nestačilo ani na holé přežití.

Am si přes všechno, co musela zažít, zachovala pozitivní pohled a radost ze života. Z celého srdce bych si přála, aby se jí její láska a dobrota, kterou rozdává, alespoň z části vracela a aby i nadále zůstala taková, jaká je. Doufám, že i v budoucnu bude kolem sebe mít pouze dobré lidi, kteří se jí budou snažit se vším pomoci a kteří se budou snažit udělat její těžký život hezčím.


Tereza Henslová
květen 2016