CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Fotografie frau Eli z Německa

Na to, že letos oslavila už 88. narozeniny, paní Eli opravdu nevypadá. A když se jí na tváři rozjasní typický široký úsměv, omládne ještě více. Mezi ostatními obyvateli domova pro seniory působí spíše nenápadně, jako tichá žena, která se moc neprojevuje a je spíše pozorovatelkou. Tak to často bývá u lidí, kteří prožili neokázalý život plný práce pro druhé i bolesti.

Paní Eli pracovala v rodném Německu na různých místech, byla prodavačkou, dělnicí v továrně na čokoládu. Ale především ošetřovatelkou v hospici, kde sloužila dvacet let. Byla to práce náročná, ale měla smysl, jak říká paní Eli. Vždy soucítila a snažila se povzbudit. I proto si dnes v domově pro seniory dokáže vážit milého přístupu personálu a veškeré práce, kterou ostatní přehlíží. Vyniká svou upřímnou vděčností, k pracovníkům chová úctu, ráda je ocení a poskytne láskyplné slovo. Šíří kolem sebe příjemnou a veselou atmosféru.

Jedna vzpomínka ale paní Eli vždy úsměv z tváře zažene. S manželem měla čtyři děti. Jako druhé dítě se jim narodila jediná dcera, která ale ve čtyřech měsících podlehla zápalu plic. I po tolika letech je pro paní Eli těžké vzpomínat, se ztrátou se nikdy nevyrovnala. Úsměv na jejím obličeji při vyprávění o dcerušce vždy vystřídají slzy. Ta rána se jí vryla hluboko do srdce. Jen těžce o tom dovede mluvit.

Před osmnácti lety ji opustil i manžel, zemřel na rakovinu žaludku. Podstoupil dvě operace, ale nešlo jej už zachránit. Bylo příliš pozdě. Přes všechno trápení, které musí paní Eli unést, se snaží na svět dívat pozitivně. Zůstali jí přeci ještě tři synové, má několik vnoučat a roční pravnučku. Její svět se točí kolem rodiny.

Ve volném čase si paní Eli ráda zajde s přítelkyní na malebnou zahrádku zdejšího domova pro seniory přičichnout ke květům růžových keřů. Když právě není na procházce, pozoruje krásu okolní přírody alespoň z křesla u velkého okna. A dívá se na svou sbírku fotografií dětí, vnoučat a pravnučky. Je to její chlouba. Mezi snímky má ale také schovanou ještě jednu fotografii. Je na ní malý hrobeček její dcerky, se kterou v těch chvílích zůstává sama.


Petra Jelenová
říjen 2015