CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

V Ugandě potkáte mnoho lidí, jejichž osud by vydal na knihu. Jeden z nich mne však zaujal natolik, že jsem na něj musela stále myslet. Takový je pro mě příběh Simona Petera, dvanáctiletého chlapce z Buikwe.

Ačkoli navštěvuje teprve šestou třídu, čiší z něj něco, co ho odlišuje od ostatních dětí. Když mne potká, nekřičí hravě „Bye, muzungu!“, ani nepadá na kolena, ale podá mi ruku jako dospělý muž. I při rozhovoru působí velmi rozumně a dospěle. Možná právě proto, že jeho dětství vůbec není bezstarostné. Simonovi rodiče v minulosti nezvládali řešit své problémy, na jeden se nabaloval druhý, až vše nakonec vyústilo v domácí násilí.

Neřešená maličkost může často přerůst do celoživotního konfliktu. V životě Simonovy rodiny to byla neschopnost rodičů domluvit se a ustoupit jeden druhému. Matka jednou bez vědomí otce prodala drůbež, aby mohla koupit potřebné věci do domácnosti. Otec to neunesl a stále tvrdil, že za utržené peníze nic domů nepřinesla, protože si nakoupila věci pro sebe. Co na tom, že to nebyla pravda, zrníčko konfliktu už bylo zaseto.

Poslední kapkou pak byl jeden osudný den v roce 2009. Otec nakázal, aby šly děti do školy a odešel z domu. Matka ale viděla, že mají velmi špinavé uniformy a proto jim řekla, ať dnes raději do školy nechodí. Když se muž vrátil, viděl děti doma a ptal se, proč nesedí ve školní lavici. Když slyšel vysvětlení, hrozně se rozčílil, neustále se dokola ptal, proč nejsou ve škole a nakonec začal Simona a jeho sestru mlátit. V tu chvíli přišla domů z práce maminka a začala děti bránit. Rány otce začaly dopadat i na ni...

Pohár přetekl. Matka nahlásila hrubé zacházení manžela na policejní stanici a odešla do nemocnice, kde jí museli zranění léčit. Otec skončil ve vězení. Pro věci se po návratu z nemocnice maminka vrátila již v doprovodu strážníků. Našli si nový domov v podnájmu v Buikwe. Ač stále nejsou rozvedeni, žijí od té doby manželé odděleně. Simon zůstal s otcem, sestra s maminkou. Otec ale Simona stále bil a tak si nakonec maminka k sobě vzala i jeho.

Samoživitelka to má v Ugandě těžké. Maminka proto Simona poslala po šesti měsících zpět s nadějí, že mu otec bude platit školní poplatky. Bohužel neplatil, dluží na první ze tří školních období a tvrdí, že nezaplatí ani za druhé. Pro Petera to znamená jediné – konec vzdělávání.

Existují hned dva důvody, proč nechce otec svého syna podporovat, ale kvůli prospěchu to

rozhodně není. Simon je totiž chytrý. V závěrečných testech po prvním období se umístil na dvanáctém místě z šedesáti čtyř spolužáků. Loni byl dokonce dva trimestry první a poslední období pátý. Otec ale tvrdí, že si matka Simona odvedla domů a tedy s ním nežil celou dobu, proto nemusí platit. Druhým důvodem je nový muž, kterého si jeho žena našla. Otec prosazuje názor, že Simon má nyní dva otce, tudíž poplatky může platit ten druhý.

Simon se velmi trápí. Moc touží studovat, ale na školu nemá peníze, protože za něj nechce platit jeho vlastní otec.

Tento příběh zatím nemá konec. Já ale věřím, že Simon bude moct dokončit studia a splnit si svůj sen. Chtěl by vystudovat univerzitu a stát se učitelem na secondary school. Má silnou vůli a nehodlá se jen tak vzdát. Jednou bude učit žáky, kteří stejně jako on půjdou za svým snem.