CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Povím Vám příběh o tom, jak jeden neuvážený nápad dokáže změnit život, o tom, jakou sílu má naděje a víra a hlavně o tom, jak je důležité se nevzdávat. Příběh o jedenáctiletém chlapci z malé srbské vesničky Vrčenovice, o chlapci jménem Miloš.

Dětství malého Miloše se zpočátku příliš nelišilo od dětství mnoha jiných dětí, které žijí v této vesničce. Jeho rodiče byli nezaměstnaní, a tak byla rodina velmi chudá. A proto si malý Miloš se svojí starší sestrou o hračkách, které jsou pro děti u nás běžné, mohl nechat jen zdát. To však nebyla věc, která by jej příliš trápila, dokázal si vyhrát i s úplně obyčejnými věcmi.

Jednoho červencového dne před třemi lety si šel Miloš, tak jak to dělával často, hrát na kovboje do stodoly ke zvířatům. Tentokrát ho ale naneštěstí napadlo, že si hru zpestří tím, že si s sebou vezme zápalky a bude je zkoušet zapalovat. Po chvíli mu jedna zapálená sirka upadla na zem na slámu pro zvířata. Miloš zazmatkoval a místo útěku se snažil plameny rukama rychle uhasit. Nešlo to, suchá sláma rychle vzplála a oheň se bleskurychle šířil. Za chvíli hořela celá stodola. Miloš zůstal sám uprostřed plamenů a zoufale volal o pomoc. Naštěstí ho uslyšela maminka, která mu s ostatními rychle běžela na pomoc. Než se k němu ale stačili skrz plameny dostat, měl už rozsáhlé popáleniny po celém těle.

Popáleniny byly velmi vážné. Lékaři mu zpočátku nedávali příliš mnoho šancí na přežití, kromě toho se u něj postupně začal projevovat šok. Jediný, kdo nepochyboval, že se Milošek uzdraví, byla jeho maminka. I když to bylo pro chudou rodinu velmi náročné, každý den Miloška navštěvovala v nemocnici a vytrvale se za něho modlila.

Milošek prodělal nespočet těžkých plastických operací, při nichž mu postupně lékaři nahrazovali spálenou kůži novou. I přesto, že následná rehabilitace byla velmi bolestná, prokázal se Milošek jako pravý bojovník, který se rozhodně nehodlá vzdát. Vytrvale cvičil, snášel bolestná vyšetření a tím dodával odvahu i ostatním těžce nemocným dětem v nemocnici. A tak se jeho stav začal velmi rychle zlepšovat. I když tak komplikovaná zranění se mnohdy léčí roky, opustil nemocnici už po třech měsících.

Miloškova obrovská vnitřní síla mne hodně naučila. Jeho malý kámen v Soše příběhů mi bude už navždy ukazovat, že člověk se může proklestit ke každému cíli, i když mu v cestě brání velké žulové kameny.