CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Chickeria z Jamajky pomáhá svým pečovatelům

Už šest let umývá každý den od rána do večera nádobí po sto čtyřiceti snídaních, sto čtyřiceti obědech a sto čtyřiceti večeřích. Chickeria, jednatřicetiletá žena s duší dítěte, poklízí po svých sto čtyřiceti spolubydlících - dětech všech věkových kategorií se všemožnými postiženími. Na Jamajce se o ně stará organizace MSC v jednom ze svých hlavních zařízení s názvem Jerusalem.

Byla jednou z mnoha dětí, se kterými jsem zde měla během své praxe provádět tzv. individuall session. Během prvních dnů mi splývala s ostatními, ale po několika týdnech, kdy jsme za sebou měly několik společných hodin plných čtení, psaní a počítání, jsem zjistila, že mé setkání s ní je z těch osudových.

Chickeria trpí střední mentální retardaci a epilepsií. Rodiče ji odložili již jako malou holčičku a ona pak proplouvala mnoha zařízeními a domovy, aby nakonec doputovala až sem, do Jeruzaléma. Její postižení je velké a její život, plný špinavého nádobí, velmi jednotvárný. Přesto jsem ji nikdy neviděla nešťastnou, smutnou nebo zamračenou.

Každý den mě vítala s širokým úsměvem na tváři. A byly dny, kdy jsem to v Jeruzalémě, plném těžkých a smutných osudů, opravdu hodně potřebovala. Ale ať už jsem byla smutná sebevíc, pokaždé, když jsem zaslechla Chickeriin nakažlivý smích či zpěv, ode mne hořkost ustoupila a musela jsem se smát také.

Měla jsem za úkol jí pomoci, ale vlastně pomohla ona mně. Pomohla mi zvládnout těžké dny na bláznivém ostrově jménem Jamajka. Pomohla mi uvědomit si spoustu věcí. Díky ní jsem zjistila, že má práce má opravdu smysl.

Když jsem ji jednoho dne požádala, aby mi pověděla něco o sobě, začala větou: „I am special, I am special person.“ A to ona přesně je a pro mne už navždy zůstane.


Monika Nováková
květen 2007