CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Všechno to začalo tak nevinně. Sednout si v pátek s partou kamarádů, dát si drink a bavit se do rána… To přeci dělá každý. A většina netuší, jak rychle je možné se propít na samé dno poháru a stát se bezmocným na cestě zpět k normálnímu životu. Tento příběh popisuje člověka, jenž se dokázal stát vzorem pro druhé, kteří by se na podobnou těžkou cestu zpět přece jen chtěli vydat.

Paľo vyrůstal v dědině u Domaše spolu se sedmi sourozenci. Bylo mu teprve dvanáct, když jeho otec zemřel na následky pití. Už jako dítě musel více pracovat a starat se o domácnost. Chtěl se vyučit zedníkem, proto odešel studovat do Prešova – a tam to všechno začalo.

Paľo byl velmi stydlivý, proto s partou kamarádů z učiliště začal popíjet nejen pro zábavu a euforii, ale také aby získal odvahu mluvit se ženami. Po vyučení se přestěhoval do Prešova, kde bydlel v podnájmech a na ubytovnách. Práce ho bavila, ale se stále častějším pitím přibývaly i potíže. Přestal pracovat, měl problémy se zákonem i zdravím. Dostihly ho abstinenční příznaky, v noci se budil a musel si jít koupit láhev alkoholu. Rodina s ním přerušila kontakt. Ocitl se na samotném dně, na ulici.

Strach, úzkost, třes, bolesti a sebevražedné myšlenky… Během dvou let na dlažbě toho zažil hodně. Potloukal se s partou, jejímž jediným cílem bylo sehnat něco k pití. Po nějakém čase ale alkohol přestal plnit funkci dodavače odvahy, přestal mu chutnat a stal se pouze zdrojem tlumení abstinenčních příznaků.

V zimě roku 2002 Paľo přespával v noclehárně. Abstinence se střídala s recidivami. V rámci ergoterapie začal pomáhat se stavebními úpravami na Charitě. Terapeuti si brzy všimli, že je velmi nadaný a byl by schopný změnit svůj osud. Doporučovali mu pokračovat v abstinenci.

A tak si 4. 11. 2003 ve 12 hodin dal svůj poslední pohárek. Tohle datum nikdy v životě nezapomene. Poté absolvoval tříměsíční léčbu v Predné hore a pokračoval na doléčování v Resocializačním středisku Domov náděje. Během léčby ale nevěřil tomu, že bude abstinovat, podnětem pro ni bylo spíše naléhání terapeutů. Až po deseti měsících v léčebně se jeho myšlení měnilo a začal se cítit lépe. Podílel se na rekonstrukci prostor, byl velmi aktivní a práce jej naplňovala. Jeho iniciativy si všiml i vedoucí střediska. Po ukončení programu ocenil jeho vůli nadále abstinovat a nabídl mu pracovní místo. Od roku 2007 Paľo pracuje jako ergoterapeut a zvyšuje si kvalifikaci.

Paľo má nyní 52 roků a abstinuje již dlouhých 11 let. Minulý rok byl v regionální soutěži v sociálních službách Krídla túžby v kategorii zaměstnanec oceněn za osobní příklad a odvahu změnit se. Po devíti letech abstinence přestal dokonce kouřit. Obnovil vazby s příbuznými. Už je to rok, co se oženil a má fungující rodinu.

Jeho největší motivací je memento vlastní minulosti. Dobře ví, čím si prošel a co už nikdy nechce zažít. Je plný energie, je laskavý, zodpovědný, přátelský, lidský, schopný dotáhnout věci do konce. Našel v sobě vnitřní sílu, zvítězil nad sebelítostí a je vzorem pro ostatní klienty.