CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

„Už žádný chlad, vlhké podlahy… Díky Bohu za otevřené dveře Simonu, za postel a místo, kde může spočinout má hlava…“ Tak oslavuje šestapadesátiletý James ve své básni irskou neziskovou organizaci Cork Simon Community, pomáhající lidem bez domova.

Jamesovi i jeho sedmi sourozencům nedopřáli rodiče takové dětství, jaké by si zasloužili. Otec i matka hodně pili a táta všechny bil. Násilí v rodině ale tenkrát ještě nešlo tak dobře dokázat a tak musela celá rodina rány otce snášet. Alkohol, který byl příčinou všeho trápení, do své moci uchvátil i Jamese. Poprvé ho ochutnal ve dvanácti letech a už o dva roky později odešel z rodného domu do Londýna, kde pracoval v klubu u strýce jako barman. Dnes už ví, že to nebyla šťastná volba. Pití bylo součástí jeho živobytí a chutnalo mu stále více. Závislým se stal už v sedmnácti letech. Když to jeho strýc zjistil, dostal James na výběr: buď se půjde léčit, nebo pojede zpět domů. James si vybral návrat k rodičům. Dlouho tam ale nevydržel a ve dvaceti opět odešel. O pár let později našel práci v hotelu, zprvu jako kuchyňský portýr, pak opět jako barman. Alkohol ho vtahoval do svých osidel stále více.

Prvním krokem na cestě k uzdravení byla návštěva skupiny Anonymních alkoholiků. V té době potkal ženu, která se posléze stala jeho manželkou a matkou jeho tří dětí. James nastoupil na její naléhání do léčení, ale přerušil ho a odešel – a to celkem třikrát. James byl zoufalý, utekl od rodiny, protože se bál, že by mohl svým dětem ubližovat stejně, jako otec ubližoval jemu. Bydlel v hostelu pro lidi bez domova a pil stále více. Naštěstí mu pomohl velmi dobrý kamarád, který mu nabídl bydlení a znovu doporučil léčbu, kterou nakonec James úspěšně podstoupil. Život s alkoholem si ale dále vybíral svou daň – Jamesova žena požádala o rozvod a tak mu nezbývalo nic jiného, než si najít nové útočiště. Stala se jím organizace Cork Simon Community. Pobýval zde čtyři roky, než dostal vlastní byt. James ale opět začal pít, neplatil nájem a tak jeho klíčový pracovník navrhl, že by pro něj byl nejlepší návrat do podporovaného bydlení Simonu. Tady se s ním dnes tak jako já můžete potkat v jednom z rezidenčních domů.

Malování obrazů, hraní na kytaru, skládání básní, či rozhovory s lidmi z nejrůznějších koutů světa skrz vysílačku, o tom všem hovořil, když jsem se ho ptala na jeho životní vášně. To vše miluje a právě to mu pomáhá ve chvílích, kdy se cítí mizerně. James má skvělý smysl pro humor, je obrněný úctyhodnou trpělivostí. I když už mu velké věci jeho života ukradl alkohol, můžete v jeho očích najít jiskry vyzařující radost z maličkostí. Vděčnost za ně vyjadřuje skrze své básně: „Byli jste tu pro mne v dobrých i těžkých časech, v dobách kdy jsem byl jednou citově dole, podruhé nahoře, viděli jste moji bolest… Jsem za Vaši pomoc tak vděčný…“