CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Sean, který je šťastný, protože dělá lidi kolem sebe šťastnými

V Corku, druhém největším městě Irska, žije Sean – milý, usměvavý a velice společenský pán, který je zářným příkladem toho, že praví gentlemani dosud nevymřeli. Pokud jste žena a jdete s ním na jeho oblíbenou procházku městem, rychle pochopíte, že jste v bezpečí. Nejen že bude chtít jít vždy po vnější straně chodníku, ale přecházet silnici, kde jezdí auta opačně, než jste zvyklá, je v jeho přítomnosti radostí. S každým čtvrtým člověkem se přitom pozdraví či kývne na projíždějícího známého. Jako muž s ním můžete probrat novinky ve sportu, zvláštní pozornost přitom bude věnovat fotbalu, a můžete si být jisti, že konverzaci zakončíte vtípkem. Ne vždy však bylo se Seanem tak veselo…

Vyrůstal v menším domku s rodiči a o pět starší sestrou. „Jako dítě jsem byl rozmazlený fracek,“ vzpomíná Sean. V osmi letech hrál poprvé automaty a v sedmnácti už s tím neuměl přestat. Jeho dospívání doprovázely také časté návštěvy disco klubů a bujaré oslavy, kde začal nacházet zálibu v kouření a pití alkoholu. Z ochutnávání alkoholu se stala závislost, jež se na něj spolu s hraním na automatech a sázením pověsila jako těžké závaží. V produktivním věku vystřídal mnoho zaměstnání, pracoval jako dělník ve výrobně obuvi, rozvozce potravin a nejraději vzpomíná na letní brigády strávené na turistické lodi, kde si vydělával jako číšník, pomocná síla v kuchyni, recepční, prostě kde ho bylo potřeba. Kromě této brigády ovšem všechna zaměstnání vinou závislosti ztrácel. A nejenom to. Dodnes ho mrzí rozchod s krásnou blonďatou kadeřnicí, kterou miloval a díky které se snažil přestat pít… Po rocích bujarého mládí se v 36 letech seznámil s Filomenou a za půl roku nato slavili velikou svatbu, na kterou se dlouho vzpomínalo. Po pětadvaceti letech pěkného manželství ale Filomena zemřela a Seanovi se rozsypal svět jako domeček z karet. Přišel o manželku, nedávno předtím o oba rodiče, měl přetrhaný vztah se sestrou. Začal zase více pít a spolu se závislostí na alkoholu zesílilo i gamblerství. Ocitl se na ulici. „Tenkrát jsem ztratil všechno a neměl jsem pro co žít,“ vzpomíná Sean.

Pomocnou ruku mu podala nezisková organizace Cork Simon Community, starající se o lidi bez domova. Po prvním kontaktu v denním centru se po pár letech dostal až do služby Vysoce podporovaného bydlení, kde má dobře nakročeno k úplnému osamostatnění. Ptáte se, jak to dokázal? V prvé řadě to byli zejména jeho klíčoví pracovníci, díky nimž si uvědomil, že přestože se musí vyrovnávat s velkým balíkem problémů, stále jsou zde věci, které jej baví, které pro něj mají smysl a které má rád – jako je fotbal, procházky, a obnovený vztah s jeho sestrou, synovci a neteří. A přestože ví o svých špatných stránkách, vnímá se jako cenný a ceněný. A to je také důvod proč dnes Sean může říci: „Jsem šťastný, protože dělám lidi kolem sebe šťastnými“


Eliška Foltýnová
prosinec 2014