CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

„Na to, abyste přežil na ulici, musíte být hodně dobrým hercem,“ líčí vážně Fando. Scénář filmu o životě, v němž hraje už čtyřiapadesát let hlavní roli, by ale nejspíše nenapsal ani režisér s tou nejbujnější fantazií.

První pomyslná klapka jeho životního příběhu padla v České republice a rovnou v dětském domově, který se stal scénou jeho celého dětství. Scénou, na které se potkával s šikanou, ponižováním a zlem. Z dětského domova vedla tak jako u mnoha dalších chovanců bez rodinného zázemí cesta na ubytovnu. Život na ubytovně není idylka a Fando tu potkával různé lidi, od nichž se přiučil různé věci. V tom čase zaprodal svou duši ďáblu černé magie.

Pak přišla vojna a po ní se Fanda ve třiadvaceti letech oženil na východ Slovenska. Pracoval na vysokých pecích, narodily se mu dvě děti, staral se o rodinu. Celých šestnáct let to vypadalo, že se jeho film vyvíjí jako „rozprávka“ s dobrým koncem.

Střih – prudká změna. Fando bez varování zjišťuje, že zatímco chodí dřít na vysoké pece, aby uživil rodinu, vodí si jeho žena domů chlapy. A opět byl po ruce démon alkohol. Ten pomohl přežít i tak šílenou situaci, že si jeho manželka domů nastěhovala nového přítele a z donedávna poklidného domova se stalo vesnické doupě kriminálníků. Fando měl stále pletky s magií a zlo se mu motalo pod nohy. Myslel si, že je vše jen „jako“ a tak lidi, které neměl v lásce, proklínal. Když však svůj rituál proklínání odvolal, obrátilo se zlo proti němu. Náhle začal zjišťovat, že nad sebou i svým okolím ztrácí kontrolu. Pokusil se o sebevraždu.

A až v této krajní situaci si uvědomil, že skutečně existuje něco mezi nebem a zemí.

Další střih – Fando odchází do Prahy, pije stále více, je z něho bezdomovec a doma ho mají za nezvěstného. Po třech letech ho na mol opilého sbírají policisté ve křoví, odvádějí jako Slováka do utečeneckého tábora a později deportují za hranice. Pěšky putuje do Bratislavy a spolu s dalšími bezdomovci dále na východ. Když zaklepe na dveře svého domu, žena ani vlastní syn ho nepoznají...

Kdo ho ovšem zná stále, jsou vymahači pohledávek. Fando byl i jako nezvěstný majitel bytu, v němž žila jeho rodina. Dluhy, které vznikly za léta neplacení nájmu i inkasa, připadly jemu. A v tu chvíli Fando zjišťuje, že v jeho životě musí nastat radikální obrat.

Další dějství se již odehrává v protialkoholní léčebně Predná hora, kam Fando odešel dobrovolně. Odtud jeho cesta pokračovala do Resocializačního střediska v Gréckokatolické Charitě v Prešově, kde si dal do pořádku tělo i duši. Fando se nechal pokřtít. „Od té doby mi začal nový život,“ vypráví Fando. „Otevřely se mi ústa, oči, viděl jsem druhé lidi i svůj život úplně jinýma očima. A tak jsem začal se svým životem bojovat.“ Fando si udělal pečovatelský kurz a našel si práci v hotelu jako údržbář. Když začal po čase opět spadat do pití, sám zavolal kamarádovi a nechal se odvézt na další léčení.

Střih, poslední záběry.... Fando je již sedmým rokem v Effetě, prešovském středisku Gréckokatolické Charity. Pomáhá tady se stavbou různých zařízení, ve volném čase háčkuje dečky, kreslí mandaly a poslouchá hudbu. Mají ho tady moc rádi, protože je velmi šikovný, přátelský a rád se vším pomůže. Zařídil si důchod a teď si hledá nové ubytování, aby mohl konečně začít nově žít a třeba si našel i ženu, protože se cítí ještě stále mladý.

Koukám na něj a z jeho tváře nejde vyčíst, co vše už má za sebou. Tak věřím a doufám, že i ve Fandově životě bude v budoucnu vítězit už jen dobro nad zlem jako v každém správném filmu. A že než se rozeběhnou závěrečné titulky, bude si moci říci, že se jeho životní film nakonec přece jen povedl.