CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Jiskra naděje malé Lakshmi

Jistě si dokážete představit, jak vypadá radostné očekávání narození miminka. Celé příbuzenstvo dlouhé měsíce s nadšením diskutuje, zda se narodí chlapec či holčička a nemůžou se dočkat dne, kdy přijde na svět. A jakmile se dítě narodí, rozběhne se kolotoč návštěv, gratulací a otázek na jméno, váhu, zdraví… Miminku se všichni věnují, nejvíce maminka, která o něj pečuje čtyřiadvacet hodin denně a nespustí z něj na minutu oči.

Nic z toho ovšem neplatí, má-li se narodit miminko dělníkům, kteří budují v centru města Pune na jihu Indie sídliště pro zbohatlíky. Vstup do tohoto města ve městě, zvaného Sun City, hlídají stráže a dovnitř pustí pouze bohaté majitele luxusních bytů. Za zdmi tohoto okázalého přepychu, mimo paprsky slunečního města blahobytu, žijí v bídě rodiny dělníků, kteří domy pro zbohatlíky staví. Tady se také narodila holčička Lakshmi.

Ne, Lakshmi život skutečně nerozmazluje. Rodiče potřebují každou rupii a proto dřou na stavbě sedm dní v týdnu. Bez volného dne, od rána do večera na horkém indickém slunci. Muži, ženy, babičky i těhotné. Také matka Lakshmi pracovala celé těhotenství. Jakmile se Lakshmi narodila, byla pro ni i celou rodinu spíše starostí než radostí. Nerozběhl se kolotoč oslav a gratulací, ale kolotoč otázek a pochybností. Jak se rodina uživí, když se matka musí starat o dítě a nemůže pracovat? Kdy se matka bude moci vrátit do práce, aby ji nenahradil někdo jiný? Kdo bude dítě hlídat, jakmile začne znovu pracovat? Budoucnost Lakshmi nevypadala růžově. V Sun City již několik malých dětí zemřelo. Do školy nechodily, protože rodiče neměli peníze na školné, tak celý den pouze zahálely a potulovaly se po stavbě. Některé spadly do stavební šachty, jiné nešťastnou náhodou zasypal písek. Rozestavěná část Sun City je nastraženou smrtelnou pastí.

Jednoho dne se však budoucnost dětí stavebních dělníků v Sun City začala pomalu měnit k lepšímu. To když se s otřesnými podmínkami seznámila sestra Noelline, zakladatelka indické neziskové organizace H.O.P.E. Sestra Noeline založila v Sun City denní centrum pro děti, kde je o potomky pracujících rodičů postaráno. Zpočátku šlo pouze o zajištění dohledu, děti se scházely na plastikových plachtách ve stínu rozestavěných budov. Postupně se však organizace H.O.P.E. začala dětem věnovat stále více. Sehnala sponzory, postavila plechovou místnost, kam se děti mohou schovat před horkem a také najala dvě učitelky, které se o děti starají od rána do večera a krom hlídání se jim snaží vynahradit zanedbanou školní docházku. Učí je základnímu vzdělání, zpívají, dávají jim najíst, koupou je, češou, pudrují, hrají s nimi deskové hry, snaží se utěšit nejmenší plačící a občas je vezmou na malý výlet. Staly se náhradními maminkami asi dvaceti dětí ve věku od pěti měsíců do dvanácti let.

V péči těchto učitelek, které mají můj obrovský obdiv, je také roční holčička Lakshmi. Díky učitelkám a organizaci H.O.P.E. se již rodiče nemusí bát o bezpečnost své dcery. Mohou chodit do práce a nemusí se strachovat, že nebudou mít z čeho žít. Vědí, že se o jejich dceru někdo postará.

Malá Lakshmi se právě učí chodit. Přestože stále padá, vždy se postaví a zkusí to znovu. Myslím, že stejné to bude mít i v životě. Vím, že se tato statečná holčička bude umět se životem prát. Organizace H.O.P.E. ji do tohoto boje usnadnila start, nabídla pomocnou ruku a dala šanci.


Eliška Genčurová
duben 2014