CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Jak Sandu z Rumunska potkal Kung Fu Pandu

Jeho černými vlasy lemovaný a pihami posetý bílý obličej doslova zářil. Jako by Sandu mezi ostatní děti nepatřil, neustále se vrtěl, nevydržel sedět ani na chvíli na jednom místě. Do denního centra v rumunském městě Baia Mare dochází tento sedmiletý smíšek každé odpoledne po škole. Má tak trochu štěstí v neštěstí - přece jen jako většina jeho vrstevníků z centra nebydlí ve vyloučené lokalitě, ale v bývalé továrně nazývané Kombinát. Tím se ale jeho štěstí vyčerpalo...

Začal si se mnou povídat až po týdnu, byl zvědavý, jak zní anglicky jednotlivé barvy pastelek. Trpělivě jsem mu odpovídala – a od té doby pokaždé, když si ze mě chce utahovat, ukáže na jakoukoliv barvu a zakřičí: „pink!“. Je to asi jediné slovíčko, které si zapamatoval.

Neposedný Sandu by moc rád chtěl venku běhat s ostatními dětmi, hrát fotbal a dovádět, ale mé kolegyně ho hodně omezovaly. Vůbec jsem nechápala proč. Až později jsem se dozvěděla, že má vrozenou srdeční vadu. Má přísně zakázáno své nemocné srdíčko zatěžovat, protože se mu může tak jako již několikrát zastavit. Sandu má za sebou řadu komat, z nichž se málem neprobral, jeho srdce náhle přestalo tlouct a rozběhnout ho musela až přivolaná záchranná služba. Na operaci ale bude moct až ve dvanácti letech, do té doby bude zobat prášky jako bonbony a doufat.

Jednoho dne mne překvapil krásným bezstarostným smíchem, který mi bude už stále znít v uších. Nechápala jsem, proč se mi směje, ale pak začal ukazovat na můj amulet pro štěstí. Viděl na něm znak, který se objevuje v jeho oblíbené kreslené pohádce Kung Fu Panda. Od té doby mi tak říká.

Sandu se snaží žít svůj život tak, jak může. Při focení mi pózoval jak model a neustále žadonil o další fotky. Najde ještě někdy stejně zaujaté publikum, jako měl ve mně? Rozšíří se paleta barev jeho života o další? Budu na něj stále myslet, na smíška s nemocným srdcem a mým talismanem pro štěstí v ruce.


Aneta Girčáková
březen 2014