CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Mária Kotlárová bydlí ve slovenských Lipanech, v romské osadě ,,Za traťou“. Tak jako všichni místní přežívá v katastrofálních podmínkách extrémní chudoby a absolutní bídy. Voda, vlastní postel a elektřina jsou tu často nedostižným luxusem. Většina zdejších dětí ukončí pouze základní vzdělání v praktické škole a je odsouzena v osadě zůstat tak jako jejich rodiče zbytek života. Mária měla šanci to změnit. Z učiliště, kam ji přijali jako jedinou z početné rodiny, se ale musela vrátit domů, aby se starala o své mladší příbuzné.

Mária byla právě ve druhém ročníku středního odborného učiliště, když jí zemřela maminka. Zároveň dostala do opatrovnictví neteř Lucii, o kterou se její sestra nedokázala postarat. Mária musela ze dne na den opustit nejen veselý studentský život a kamarády, ale i naději, že se jí jednou podaří žít lepší život. Znovu si musela začít zvykat na bídu romské osady. Neuběhlo ani pár let a Márii zemřel i otec. Na všechno zůstala sama.

Toto není příběh se šťastným koncem. Mária žije v jedné domácnosti s přítelkyní, bratrem, třemi sestrami a jejich dětmi. V jednom malém bytě se jich tísní jedenáct. Všichni se navíc musí potýkat s většími či menšími psychickými problémy, které jsou v rodině dědičné. Sourozenci mají jen základní vzdělání z praktické školy. A stejně je na tom i Mária, které se možnost dodělat školu každým rokem vzdaluje. Velmi ji to mrzí. „Nikdy ale svého rozhodnutí nebudu litovat,“ dodává ihned.

Neteř Lucie, kterou má v opatrovnictví, už dosáhla věku patnácti let. Mária by moc chtěla, aby se alespoň ona dostala na učiliště. Mohla by tak za ni pokračovat ve snu, který kdysi obětovala, aby se postarala o své blízké.