CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Kakaově měkká kůže odráží červené záblesky puntíkované mašle ve vlasech. Stříbrný náramek se něžně pne kolem úzkého kotníku. Přes ebenově černé řasy můžete zachytit vyděšený pohled štvané zvěře, která byla nucena prchat přes ta nejtemnější místa. Třicetiletá Ayomide z Nigérie nám o nich bude vyprávět.

Do Španělska přicestovala v roce 2009 za prací. Doma v Nigérii už sebe a svou dcerku nemohla uživit, zvláště poté, co je otec dívky opustil. Dluhy v nemocnici, problém najít zaměstnání a skloubit práci s výchovou malého dítěte - to vše hnalo Ayomid k radikální změně. "Jednou jsem potkala lidi, kteří mi slíbili pomoc. Zaplatili všechny mé účty v nemocnici. Řekli mi, že mě vezmou do Evropy, abych získala lepší příležitosti a práci,“ vypráví Ayomide. Dlouho neváhala a s odjezdem souhlasila.

Realita se po příjezdu do Španělska ukázala v pravém světle stejně rychle, jako se změnil přístup nových "přátel". "Řekli mi, že musím provozovat prostituci, abych jim mohla vrátit všechny peníze, chtěli 50 tisíc Euro. Vyhrožovali mi, že pokud odmítnu, zabijí doma v Nigérii mou dceru," pokračuje Ayomid roztřeseným hlasem. Vyděšená matka ze strachu o svou dceru se podvolila. Postupně splácela své dluhy, ale překupníkům to nestačilo. Poslušnost si vynutili tak, že Ayomid předali telefon, na jehož druhém konci plakala její dcera. Hořký nářek dítěte a výhružky smrtí drásaly Ayomide nervy natolik, že akceptovala veškeré požadavky vyděračů.

Po několika měsících nevybíravého zacházení ji zatkla policie a umístila do detenčního centra. Ayomide svitlo na lepší časy, protože dostala šanci podat žádost o azyl. Svou naději živila dva roky. Bezvýsledně, přišlo zamítnutí. Překupníci na sebe nenechali dlouho čekat. „Řekli mi, že pokud nesplatím peníze, ať se raději nevracím domů, jinak udělají něco strašného mně i dceři. Byla jsem opravdu vyděšená a to byl jeden z důvodů, proč jsem požádala o azyl znovu,“ nervózně si hladí kolena roztřesenými prsty.

Ani přes zbytky zoufalé naděje, které upínala k vytouženému státnímu dopisu, se její přání nevyplnilo. Tísnivé čekání po další dva mučivé roky skončilo lakonickým výrokem státních úředníků: Nevěříme Vám. Ayomide se urputně snažila přesvědčit bílé límečky o pravdivosti svých slov. Nedostatek důkazů a informací o skupině překupníků odůvodňovala jejich utajenou identitou, kterou se snaží z bezpečnostních důvodů pečlivě skrývat i před svými podřízenými. I přesto se stala nedůvěryhodnou. Třicetiletá matka se tak dostává do pasti zoufalství, sestavené ze soukolí byrokratických šroubků a koleček. „Mám strach vyjít na ulici. Nemám možnost najít si práci a dosáhnout lepšího života,“ uzavírá svůj životní příběh. Prozatím…

Každý rok se miliony žen, mužů a dětí stanou oběťmi obchodu s lidmi. Přesné číslo není známo. Ve Španělsku je odhalen pouze jeden případ z dvaceti.