CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Ačkoli je mu teprve patnáct, schytal už Alexsandr tolik ran, že by to vrchovatě stačilo na několik životů. Šikanu, bití a útrapy, které by mnohé zničily, však dokázal sirotek z gruzínského hlavního města Tbilisi proměnit ve velké vítězství.

Jeho strastiplná pouť po dětských domovech začala před deseti lety. Alexsandr si vzpomíná na houkání hasičských a policejních sirén, blikání majáků, křik a nářek. Požár rodného domu nepřežila maminka ani otčím. Teprve pětiletý chlapec, vystrašený a uzavřený do sebe, se náhle ocitl sám v prostředí gruzínských dětských domovů, vyhlášených tvrdým režimem a krutým šikanováním ze strany personálu i starších dětí.

Alexsandr ze svého patnáctiletého života strávil více jak šest měsíců v nemocnici, kde mu léčili zranění, vzniklá mučením. Měl zlomená žebra, končetiny, čelist... Přesto na nemocnici vzpomíná rád. Bylo to jediné místo, kde se cítil v bezpečí před zákeřnými ranami.

Ale Alexsandr nemínil rány jen útrpně snášet. Aby se dokázal bití bránit, začal docházet na hodiny karate. Chtěl být mistrem tohoto bojového umění, které mu umožní přežít. Protože byl velmi cílevědomý, jeden z vychovatelů jej po čase přihlásil do mistrovské soutěže. A Alexsandr se probojoval až do republikového finále, které nakonec slavně vyhrál. Z malého stále bitého a ponižovaného chlapce se stal mistr Gruzie v karate!

Alexsandr má ale ještě další sen. Když mu bylo deset, dostal k narozeninám od nejlepšího kamaráda skicák a pastelové barvy. Začal portrétovat kamarády, kreslit historické budovy a kostely a nakonec skončil u interiérů. Protože ho to hodně bavilo, rozhodl se už ve třinácti letech, že bude designérem. Od té doby pilně studuje a dochází na hodiny italského jazyka, protože jeho vysněná univerzita designu se nachází v Miláně. Stejně jako v případě karate se cílevědomě věnuje tomu, aby dosáhl i svého dalšího cíle.

Po mnoha stížnostech na bití a mučení v dětských domovech se gruzínská vláda před časem rozhodla nahradit stará nevyhovující zařízení malými rodinnými domy. V okrajové části Tbilisi jménem Didube dnes v jednom takovém žije i Alexsandr, mistr Gruzie, který po dlouhé době nemusí mít strach z bití a šikany. Chlapec s širokým úsměvem, jenž dokázal překážky, které mu život postavil do cesty, přetavit ve vítězství a mne tím naučil, že žádný osud není tak těžký, abychom se museli vzdávat svých snů.