CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Jak asi oslavíme za rok narozeniny s Ivanem z Ukrajiny?

Tenhle večírek je trochu zvláštní. Přestože se slaví hned dvoje narozeniny, na stole je jen káva. Za podávání alkoholu byste ale v Rehabilitačním centru pro alkoholiky a narkomany Nazaret v ukrajinském Drohobyči dostali na hodinu padáka. A tak sedíme v jídelně, všichni zdejší rehabilitanti, jejich terapeuti a my studentky, usrkujeme kávu a kůšajeme dort. Pak přichází na řadu přání a oba oslavenci, praktikantka a klient, si podávají ruce s přáním všeho dobrého. Klient přeje studentce, aby zdárně dokončila školu a žila spokojený život, studentka jemu zase k sedmatřiceti letům střízlivost, sílu a radost. Jejich životní dráhy ale nedělí jen rovných čtyřiadvacet hodin a nějaký ten rok k tomu.

Ivan, bývalý alkoholik a narkoman z Ukrajiny, se narodil do skromných poměrů. Dětství prožil na vesnici, školou se nějak protloukl, ale pak už se ničím nevyučil. Po různých příležitostných pracích se dal na podnikání, převážel kamiony s potravinami do Španělska. Zprvu se mu nevedlo nejlíp, ale postupně se zapracoval a začal vydělávat dobré peníze. Ve Španělsku také na nějaký čas zakotvil, oženil se a s ženou přivedli na svět dvě děti.

Snad to byl dostatek peněz, kterých se mu předtím nedostávalo, snad to byla příležitost. „Nebo obojí,“ říká, když vzpomíná, jak se dostal k drogám. Po nich ho zlákal i alkohol. Jak dlouho tohle období trvalo, už ani neví, čas mu splývá v jednu barevnou šmouhu.

Jisté však je, že jej žena před několika lety opustila a se starším synkem bydlí ve Španělsku. Mladší dcerka zase žije u prarodičů na Ukrajině. A Ivan již třetím měsícem pobývá v tomto křesťanském rehabilitačním centru, které mu po detoxikační léčbě doporučil kamarád. Je to už druhé centrum podobného typu, kde na sobě pracuje, protože poprvé se mu to nepovedlo. Každé ráno stejně jako ostatní rehabilitanti z komunity děkuje Bohu za další den střízlivosti a prosí o vytrvalost. Spolu s prací a terapií prožívá své dny v centru uprostřed lesa a sní o lepších zítřcích. Chtěl by založit novou rodinu, postarat se o své děti, začít znovu. A zůstat střízlivý.

Když nás vyprovází na autobus, žertem navrhuje na další rok oslavu našich narozenin v Česku, v Praze. Ale dodává - pokud já budu živý, zdravý a střízlivý, a pokud ty uspěješ u všech zkoušek ve škole.

Za rok si na něj při oslavě narozenin určitě vzpomenu. Kdo ví, jak na tom budeme....


Ludmila Šujanová
květen 2013