CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Jako vojenský řidič viděl mnohé, co mělo zůstat veřejnosti navždy skryto. Válka o Náhorní Karabach v letech 1988 až 1994 přinesla zvěrstva i etnické čistky, o nichž se nemělo mluvit. Děsivé podmínky v armádě přetrvávají dodnes. Rahim Nazamarov z Ázerbájdžánu je ale novinář, který se nebojí hlásat pravdu. Stálo ho to kriminál a nucený odchod z vlasti.

S Rahimem jsem se proto nesetkala v jeho rodném Ázerbájdžánu, nýbrž ve Francii, kde žije s rodinou už tři roky. Přiznává, že mu vlast velmi chybí, jenže lidem se statusem uprchlíka je do země, ze které utekl, zapovězeno vstoupit byť na jediný den. A Rahim Namazov uprchlíkem je. Z politických důvodů.

Rahimův rodný Ázerbájdžán je nádhernou zemí s překrásnou přírodou, starodávnou kulturou i architekturou. Život tady ale není žádnou idylou, zvláště pracujete-li jako novinář a ze zásady se nebojíte hlásat pravdu, ať je jakákoliv. Rahim, který je novinářem již od roku 1998, označil politický režim své země jako diktaturu. Důvodů k tomu měl mnoho. Během vojenské služby pracoval v armádě jako řidič a viděl toho opravdu hodně. Na rozdíl od ostatních ale nemlčel ani o brutalitě, se kterou se zachází s vojáky, ani o osudech válečných invalidů, ani o děsivých podmínkách v armádě, které téměř každý den doženou některého z vojáků k sebevraždě. Nemlčel a vydal svědectví i o tak otřesném zvěrstvu, jakým je obchod s orgány mrtvých vojáků.

Reakce režimu na sebe nedala dlouho čekat. Fotografie, které Rahim pořídil jako důkazy ke svým článkům, byly zničeny a on sám stanul před vojenským tribunálem. V roce 2006 byl odsouzen k bezmála roku a půl vězení. Samozřejmě nepodmíněně.

Přestože byly podmínky ve vězení děsivé, Rahima nezlomily a po propuštění ve své profesi pokračoval. Za mříženi pak skončil ještě třikrát, vždy za kritiku politického režimu. Bití a hrubé zacházení snesl, ale když začali vyhrožovat jeho rodině, pohár přetekl. Rozhodl se i s rodinou odejít ze země.

I tady ve Francii Rahima většinou uvidíte za notebookem. S novinařinou to totiž nevzdal a pečlivě sleduje politické dění doma i ve světě. Jeho pohled je stále velmi kritický - pokud něco v okolí není v pořádku, spolehlivě se to od něj a jeho ženy Aidy dozvíte. I kdyby všichni ze slušnosti mlčeli, Rahim a Aida se vždy spolehlivě ozvou, nefunguje-li topení, internet či televize. Ano, jsou to drobnosti, které pro místní nejsou tak důležité, ale Rahim je zvyklý se nevzdávat a snažit se vše kolem měnit k lepšímu. Stále ovšem doufá, že se jednoho dne bude moci vrátit domů a věnovat se zase závažným záležitostem Ázerbájdžánu. Své vlasti, ze které byl vyštván, protože se rozhodl psát pravdu.