CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Robbie z Kentucky, kterému se nepodařilo utopit v chlastu

Na farmách v Henry county, městečku v americkém státě Kentucky, je zvykem se po práci na poli opít a užít si života. Někdo to zvládá, jinému tento styl života navždy zničí vyhlídky na budoucnost. Robbie Wade měl bohužel blíže k druhé možnosti...

Se svou ženou se seznámil v devatenácti na střední škole. Když otěhotněla, bylo jí teprve šestnáct. Narodila se jim holčička a rok na to se vzali. Robbie dostal po škole dobrou práci v Louisvillu a rodina se odstěhovala. Byly to nejhezčí časy jeho života – všechno se dařilo, díky dobrému zaměstnání byla rodina spokojená, žena zvládla vystudovat zdravotnickou školu, Robbiemu vybyl čas i na jeho velký koníček, trénování fotbalistů. Rozpad rodiny a rozvod proto přišel jako blesk z čistého nebe.

Robbie ztratil vše, co naplňovalo jeho život. Co si s tím počít? Řešení, které znal dobře ze svého dětství na farmě, se nabízelo samo. Začal pít. Pil pořád a pil hodně, rok a půl byl schopen denně spořádat půl galonu whisky. Takové nápory alkoholu nemůže nikdo zvládnout. Robbie skončil v nemocnici. Zároveň ho vyhodili z práce.

V tu dobu zemřel na otravu alkoholem jeho táta. Robbie věděl, že pití zabíjí i jeho a rozhodl se podstoupit protialkoholní léčbu v organizaci The Healing place ve městě Louisville. V programu byl sedm měsíců, pak se stal tzv. peer mentorem, tedy sociálním pracovníkem, který může díky svým osobním zkušenostem pomoci začínajícím klientům zůstat střízlivý po zbytek života. Po několika měsících pracoval dokonce jako supervizor.

Robiie se pak stal poradcem v středisku pro mladé kluky, kteří byli z různých důvodů odebráni rodičům. Práce ho bavila a měl výborné výsledky. Pět let vydržel bez pití, dokonce se k němu nastěhovala jeho šestnáctiletá dcera. Robbie byl ovšem stále v práci a dcera začala bez dozoru vlčet. Chvíli stíhal jezdit několikrát denně ze zaměstnání ji kontrolovat, ale pak práci opustil, aby se jí mohl věnovat. Nepomohlo to. Dcera od něj stejně odešla.

Robbiemu se opět hroutil svět. Přestal se soustředit na modlitbu a ostatní rituály, které mu pomáhaly držet se dále od alkoholu. Když sáhl po flašce, nepřemýšlel o chvilkovém úniku z reality, moc dobře si uvědomoval, co bude dále. V tu chvíli chtěl umřít, utopit se v chlastu. Málem se mu to povedlo. Opět skončil v nemocnici. Neměl peníze, neměl žádné přátele, každý na něj byl naštvaný, že opět spadl do pití. Pomohli opět v organizaci The Healing place, tentokrát ale musel program podstoupit v Richmondu ve Virginii. Historie se opakovala, po pěti měsících léčby se Robbie opět stal peer mentorem a supervizorem. Vrátil se domů, začal znovu pracovat. Dceři, která stále studovala, se narodila holčička. Robbie se stal dědečkem.

Že dcera bere drogy, tušil už delší dobu, stále ale nevěděl v čem přesně jede. Byl to heroin. Robbie měl o dceru strach, tušil, že situace může být vážná. A měl bohužel pravdu. O Vánocích roku 2008 ji našli policisté v autě mrtvou. Předávkovala se větší dávkou heroinu, než na kterou byla zvyklá.

Robbie dodnes netuší, jak to všechno mohl zvládnout a nezbláznit se. Flašku si ale na pomoc nevzal. Stáli při něm nejen jeho terapeuti, ale i žena, se kterou se seznámil a která se zanedlouho stala jeho manželkou. Robbie zůstal střízlivý a přijal nabídku na práci koordinátora v organizaci pro alkoholiky a drogově závislé Owensboro Regional Recovery, kde pracuje dodnes.

Pro zdejší klienty je Robbie vzorem. Dobře vědí, co vše má za sebou a váží si toho, že do pití opět nespadl. A tuší, že už nechce nikdy nikoho zklamat tak moc, jako kdysi svou dceru.


Markéta Vomáčková
listopad 2012