CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Vitální šestasedmdesátiletá dáma Joyce při každém setkání zářila optimistickým úsměvem. Plná elánu a chuti do života je ale teprve několik měsíců, kterým předcházela dlouhá doba trápení. Před více než čtyřmi lety přišla náhle o syna a vzápětí po padesáti letech společného života i o manžela. Plný dům lidí v americkém městě Owensboro, kde Joyce žije, najednou vystřídala samota a smutek. Návštěvy členů rodiny se vždy přehnaly víkendem a opět zůstaly dny plné ticha, které křičelo. Joyce ztrácela víru v lepší dny, utápěla se v depresích. Život, který se jí zhroutil do dnů a večerů mezi čtyřmi stěnami, ztrácel smysl.

Určitě nebyla náhoda, že v těžkých dnech Joyce narazila na leták organizace Area Community Services. Dočetla se v něm, že by se mohla zapojit do dobrovolnického programu pro seniory, kteří slouží opět a zase seniorům, případně lidem se zdravotním postižením. Joyce to po letech smutku a samoty pochopila jako příležitost pokusit se něco změnit.

Stačilo několik měsíců dobrovolnické práce a Joyce věděla, že vsadila na správnou kartu. Ze smutné a rezignované staré ženy se stala obdivuhodná bytost, která během týdne aktivně slouží hned pěti různým lidem. Její poslání je jasné: pomoci s tím, na co již klienti nestačí, a zároveň jim dělat společníka ve chvílích samoty, kterou tak dobře zná. Jednou z klientek Joyce je také třiačtyřicetiletá Carol, která před šesti lety prodělala těžkou mrtvici. Fyzické, psychické i mentální následky si nese dodnes, avšak s pomoci Joyce je snáší mnohem lépe. Fakt, že přežila, vnímá jako druhou šanci od Boha, každý nový den považuje za dar. Stejně jako návštěvy a pomoc Joyce, bez které si už páteční odpoledne nedokáže představit. „Joyce mi zachránila život,“ říkává.

Neštěstí obou dam přineslo do jejich budoucnosti zároveň nový smysl a naplnění. Joyce zjistila, že její život může mít hluboký smysl i v pokročilém věku. Díky službě lidem, kteří její pomoc a společnost potřebují, si uvědomuje, že má ještě stále svou hodnotu, že má světu stále co nabídnout. Že radost není jen a pouze minulostí. Také Carol díky pomoci a společnosti Joyce dokáže zvládat úkoly každodenního života mnohem lépe a to jí napomáhá k vlastní vyrovnanosti.

Joyce vlastně symbolizuje tisíce seniorů, kteří mají za to, že jejich život už přestává mít smysl, že už tomuto světu nemají co nabídnout a že ani svět už nemá co nabídnout jim. A ukazuje, že pozitivní myšlení, víra v Boha a odhodlání boří zaryté představy o tom, že stáří nemůže být aktivním a hodnotově bohatým obdobím života.