CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Počítač a s ním spojený život v kyberprostoru virtuálního světa se pro nás stal samozřejmostí. Nastupující generace si už bez něj život ani neumí představit. V on-line světě a před monitorem stráví denně sedm a půl hodin devadesát tři dětí ze sta. Některé z nich se z iluzorního světa odmítají vrátit zpět do reality. A z počítače je náhle nebezpečná a život ohrožující zbraň. Tak jako v případě teprve čtrnáctiletého Daniela z Rakouska, jemuž se osudnými staly počítačové hry.

Daniel nevyrůstal v právě idylickém prostředí. Otec od rodiny odešel a matka měla neustále psychické problémy. Čas dospívání proto trávil s kamarády, s nimiž hrával počítačové hry. Virtuální svět mu dával možnost uniknout do jiné, zajímavější a dobrodružnější reality, než kterou musel zažívat doma. Po čase ho kyberprostor zcela pohltil. Stačilo pár měsíců a z Daniela se stal jiný člověk. Nevycházel ze svého pokoje, hrál dnem i nocí, přestal komunikovat s přáteli, rodinou i okolím. Ve světě Avatarů není zapotřebí jíst a tak během pár měsíců ztratil i on deset kilo.

Pracovníci psychiatrické léčebny Daniela přebírali v naprosto dezolátním stavu. S diagnózou závislost na počítačových hrách, naprostou absencí chuti k jídlu, strachem z kontaktu s lidmi, depresemi a poruchami spánku. Na tak malého chlapce toho bylo více než dost. Tříměsíční pobyt v léčebně byl pro Daniela velice náročný, ale zároveň klíčový pro jeho život. Pomohl mu poznat nebezpečí, které mu hrozí.

Pak přišel krásný slunečný den a Daniel stál s batohem na zádech před léčebnou. Jeho pobyt zde sice skončil, avšak svůj boj zdaleka nevyhrál. Domů se totiž nemohl vrátit. Matka se sama léčila z velkých depresí a o syna by se postarat nedokázala. I když nerad, musel Daniel do sociálně pedagogického centra, které se mu na nějaký čas stalo novým domovem. Tady jsme se potkali.

Byl tichý, skoupý na slovo a uzavřený do sebe. Nechtěl zde být, toužil odejít domů a nemuset se stále podřizovat nějakým pravidlům. Jeden den se zdál být v pořádku, druhý bylo náhle vše úplně jinak.

A pak přišla informace, že matku propustili. Daniel ani chvíli nezaváhal a ihned i přes nesouhlas sociálních pracovníků odešel. Bylo tohle správné rozhodnutí? Jak to s ním dopadne? Zvládne se sám poprat s nástrahami skutečného světa kolem sebe a dospět tím, že se je naučí řešit? Nebo opět uteče do své závislosti, do barevné halucinace matrixu neexistující virtuální reality, která ho zničí?