CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Sergej – ruský tanečník breaku se svatými obrázky

Už od rána čeká, až se otevře brána centra pro děti, které žijí na ulici gruzínského hlavního města Tbilisi. Je asi metr a půl vysoký, jeho tmavé oči lemují kudrnaté černé vlasy.

Sergej Tatevosian pochází z Ruska, narodil se 12. července 1992 v Moskvě. Otce nikdy nepoznal. Matka se Sergejem i jeho dvěma mladšími sourozenci stále pendlovala mezi Moskvou a Tbilisi. Když se tu nakonec usadila natrvalo, byli už jí přednější její noví přátelé. Sergeje odložila do dětského domova. Své sourozence ani matku už pak neviděl.

Právě v dětském domově v Tbilisi se Sergej naučil hrál na piano a hlavně v sobě objevil talent k modernímu tanci break dance. Stejně odsud ale po čase utekl. Potuloval se po městě a přespával na nádražích. Po třech letech života na ulici se dostal do dalšího dětském domova, ale ten také brzy opustil.

Patnáctiletý Sergej přespává v internetové kavárně. Na nocleh musí vydělat denně částku, rovnající se našim padesáti korunám. Od jednoho známého prodejce si půjčí obrázky svatých a kalendáře, které pak prodává kolemjdoucím u kostela. Polovinu výdělku je nucen vrátit prodejci, druhou si může nechat. Tak si zajistí jednu noc v suchu a teple. Ráno ale vyráží do ulic znova.

Asi před měsíce prodal jeden ze svých kalendářů dobrovolníku centra pro děti ulice. Oplátkou se dověděl o tom, že v Tbilisi existuje místo, kde by mohl najít pomoc. A Sergej po čase skutečně přišel a rychle se tu adaptoval. Rád si s pracovníky centra povídá, oblíbila si ho i místní mládež. Dochází sem každý den, aby se mohl najíst, umýt se a vyprat si věci. Našel zde útočiště, pochopení a lásku, kterou nikdy nepoznal.

Když jsem si se Sergejem povídala, viděla jsem, jak je pro něj důležitý tanec. S kamarádem se učí novým tanečním kreacím a stále na sobě pracuje. Pro tanec má cit, tanec mu dává sílu jít dál. Jeho velkým přáním je naučit se tančit tak dobře, aby si mohl vydělávat peníze, koupit velký dům a najít do něj ženu.

Kdybych tak mohla otočit kouzelným prstenem a jeho sen mu splnit...


Vlasta Badinová
duben 2008