CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Jak žije Zlatica ze slovenských Lipan se svými nejbližšími

Matka se k ní neznala a otec nevychovával, protože byl v kriminále. Manžel ji podvádí a vlastní děti mít nemůže. Na jeden sedmatřicetiletý život Romky Zlatice Červeňákové je toho až moc.

Zlatica vyrůstala od narození v dětském domově v obci Michalany na Slovensku. Matka se jí vzdala a odešla k nové rodině, otec byl ve vězení. Za Zlaticou tak do dětského domova chodil na návštěvu jen strýc. Přesto vzpomíná ráda, bylo tady čisto, hodně kamarádů a Zlatica se také mohla pyšnit pěknými známkami ze základní školy, kde se jí moc líbilo.

Otec měl úřední zákaz starat se o dceru i poté, co si odpykal trest. Přesto byla Zlatica ráda, že ji může alespoň navštěvovat. Poprvé se viděli, když jí bylo dvanáct let. Během jedné návštěvy si otec usmyslel, že dceru odveze domů. Zlatica neměla ponětí o tom, co se děje. Dětskýma očima viděla jejich cestu jako první zajímavý výlet s tatínkem. Ale výlet se změnil v několikadenní pobyt v romské osadě Lipany. Policie ho později kvalifikovala jako únos.

V Lipanech žije i matka Zlatice. Zlatica si myslela, že může být u ní, ale matce nestála ani za to, aby se na ni přišla podívat. Zlatica se zatvrdila, matku zavrhla a dodnes se s ní nestýká. Romská osada je velmi chudá a tak se dvanáctiletá dívka musela spokojit se špinavou chatrčí otce. 4ekal tady na ni skutečný kulturní šok. Ze zaběhaného režimu dětského domova se najednou ocitla v chaosu bez pravidel a řádu.

Bylo jasné, že výlet nemůže dopadnout dobře. Policie je vypátrala po čtyřech dnech, otec musel zpět do vězení a Zlatica rovnou do nemocnice, protože byla celá zavšivená a chytila svrab. Do dětského domova, kde to znala a kde se cítila dobře, se mohla vrátit až po čtrnácti dnech. Po čase byla ale přemístěna do dětského domova v Malém Šariši, nejspíše proto, aby se únos nemohl opakovat. Tak tedy skočil její první výlet za rodiči.

Zlatica chtěla být švadlenou, ale nakonec se dostala do učení na obuvnici. V osmnácti musela opustit bezpečí dětského domova. Kam ale měla jít? I když se jí to příčilo, nezbylo než se vrátit za otcem do špíny chatrče v Lipanech. Otec už tady žil s novou ženou a několika dalšími dětmi. Dva roky bydlela Zlatica s nimi a pomáhala nevlastní matce s dětmi a domácností, dokud si sama nenašla manžela.

Zlatici se ale nedařilo otěhotnět a manžel ji po několika neúspěšných pokusech založit rodinu začal podvádět s jinou ženou. Po nějaké době se ukázalo, že s milenkou čeká dítě. Podle zvyklostí romské komunity v Lipanech vládne v domácnosti muž, který klidně může na svou ženu vztáhnout ruku. Jakýkoliv nesouhlas se ihned mění v monokl. Zlatica tedy žije v manželství s mužem, který má dnes již tři děti s jinou ženou. Dodnes nenašla odvahu se s ním rozejít.

Takový je tedy osud Zlatice ze slovenských Lipan. Bydlí v osadě, kde jen kousek od ní žijí své vlastní životy její matka, otec i manžel. Ani jeden z jejich nejbližších s ní však do budoucna nepočítá...


Šimon Mlynář
květen 2012