CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Usha, kterou manžel bije za to, že posílá děti do školy

Když byla Usha Kathkari ještě malá, vyprovázel jí často na cestu do školy maminčin pláč. Ushin otec svou ženu trestal bitím za to, že nechává dceru vzdělávat. Připadá vám to neuvěřitelné? Pokud byste se narodili jako příslušník indického kmene Katharkis, nic by vás na tom nepřekvapilo.

Usha patří do vyloučeného a utlačovaného kmene Kathkaris. Vyrůstala ve velmi chudé rodině, která žila pouze z platu maminky, otec byl práce neschopný alkoholik. Ushina maminka chtěla v časech svého mládí studovat, ale tato šance jí byla odepřena. Rozhodla se proto udělat vše pro to, aby mohly studovat její děti. Věřila, že je vzdělání ochrání před utrpením těžkého života, do kterého se narodily.

Obtíže, které její odhodlání doprovázely, si my Evropané ani nedovedeme představit. Manžel ji za rozhodnutí posílat děti do školy vytrvale bil. Vládní škola byla od její vesnice Usarli Wadi vzdálená několik kilometrů. „Neměli jsme peníze na rikšu, proto jsem každý den chodila pěšky,“ vzpomíná Usha. V šestnácti dokončila desátý ročník a jako jediná žena se vzděláním začala ve vesnici Kanavala doučovat děti ze svého kmene Kathkaris.

Říká se, že svůj osud si člověk nevybírá. Usha si nemohla sama zvolit ani muže - manžel Harishchandra, který pracuje jako pomocná síla při nakládání kamiónů, jí podle místního zvyku byl vybrán v sedmnácti letech. Spolu s ním dostala i stejný osud, jaký musela zakusit její maminka. Poté, co se jim narodily dvě děti, se také Harishchandra začal stále častěji vracet domů opilý a svou ženu bít. I jemu je vzdělání manželky trnem v oku a nejraději by ji viděl doma u plotny. Školy nechce dopřát ani dětem. Starší syn Suraj má z otce takové obavy, že raději chodí spát do chatrče k babičce. „Často přemýšlím o tom, že svého muže opustím. On se však každé ráno omlouvá, že už se to nebude opakovat,“ snaží se chytit naděje Usha. „Jednou v noci jsem utekla s dětmi k matce. Manžel si pro nás po týdnu s omluvou přišel,“ pokračuje. Harishchandra celou výplatu propije a tak rodina žije pouze ze mzdy Ushi. Díky vládní dotaci na jídlo má ale rodina co jíst. A díky projektu Adopce na dálku Arcidiecézní charity Praha mohou syn Suraj a dcerka Divya i za těchto okolností studovat v soukromé škole Bethánských sester.

Usha pracuje již třetím rokem u Bentánských sester jako sociální pracovnice. „Věnuji se lidem z kmene, do kterého patřím, proto vím, co je pro ně dobré,“ komentuje svou práci. V organizaci Benthánských sester je jednou z nejzodpovědnější a nejaktivnějších sociálních pracovnic. Snaží se ze všech sil přispět k tomu, aby co nejméně malých dětí z jejího kmene muselo při cestě do školy tak jako ona poslouchat pláč.


Andrea Blažková
duben 2012