CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Pavlína Červeňáková z těch pětapadesáti let, co chodí po světě, prožila celých třicet šest v romské osadě v Lipanech na Slovensku. Upoutala mě hned od prvního okamžiku. Vrásčitá tvář, smutné a hluboké hnědé oči, chraplavý hlas a milý úsměv působily trochu tajemným dojmem. A když jsem si pak vyslechla její životní příběh, bylo mi jasné, že právě ten si odvezu ze Slovenska.

Pavlína vyrůstala v romské osadě asi deset kilometrů od Lipan a prožila tu hezké dětství. Když jí bylo devatenáct, provdala se za muže z Lipanské romské osady a od té doby zde žije stále. Když svému muži porodila šest dětí, opustil jí a odešel za jinou. Pavlína se musela starat o tři starší dcery, dva syny a nejmladší mentálně těžce postiženou dceru sama.

Pavlínu trápí také zdraví. Prodělala několik těžkých operací vnitřních orgánů, po poslední operaci hlasivek se jí již nevrátil hlas Když mluví, vyluzuje pouze chraplavé tóny a je jí těžko rozumět.

Ke všem problémům, s nimiž musí Pavlína bojovat, se přidává velká chudoba, ve které žije. Mnoho starostí a zodpovědně zvládaná role osamělé matky se na ženě ve středním věku podepsalo snad stovkou vrásek ve tváři, jež na první pohled vypadá jakoby patřila ženě, která má nejméně osmdesát let.

Přes všechno zlé, co si v životě prožila, se Pavlína stále usmívá. Snad nejvíce mě překvapila tím, že i když má nárok na důchod, stále chce pracovat a být užitečná, což je u lidí z romské populace velice nezvyklé a překvapující. Díky Romskému komunitnímu centru v Lipanech má možnost pracovat jako uklízečka vyčleněných prostor centra, a tak se může realizovat. S nesmírnou láskou, trpělivostí a nadějí ve zlepšení se stará o svou nejmladší postiženou dceru. Životní příběh Pavlíny neodhaluje žádné senzační a podivuhodné události, o to více ale odráží krutou realitu života mnoha romských žen na Slovensku. Myslím, že dobře vystihuje typickou atmosféru drsného života, která v romských osadách na Slovensku panuje.