CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

V srpnu letošního roku celý svět se zděšením sledoval stovky mladých lidí, zapalujících v centru Londýna budovy a rabujících s šátky na tvářích obchody. Obraz idylické světové metropole, jak ho známe z filmů a turistických průvodců, dostal povážlivou trhlinu. Krom výstavných historických a moderních bankovních čtvrtí jsou zde i místa, kde se mladým lidem nežije právě lehce. Platí to i pro šestnáctiletého Connora z londýnské čtvrti Bermondsey.

Connor bydlí se svou matkou a nevlastním otcem. Má pět sourozenců, tři vlastní a dva nevlastní. Nikdy mu nešlo učení, základní školou prolezl s odřenýma ušima. Pak se rozhodl absolvovat půlroční vzdělávací kurz ve středisku, které mu pomůže rozšířit znalosti z oblasti informačních technologií, angličtiny nebo matematiky.

Už při první vyučovací hodině jsem si všimnul, že jeho vzdělanostní úroveň je velmi nízká. Měl velké problémy se spellingem, nebyl schopen správně napsat základní slova, sotva ovládal jednoduché násobení a dělení. V každé větě, kterou pronesl, zaznělo sprosté slovo. Na hodinách tělocviku byl neobratný, jeho fyzický kondice byla špatná. O to víc mě překvapil, když mi na otázku, co plánuje dělat po absolvování kurzu, odpověděl: „Chci jít na vojenskou akademii a stát se vojákem jako můj dědeček. Proto jsem si taky vybral tento kurz, můžu se tady naučit sportovat.“

Obávám se, že Connorova cesta ke splnění jeho přání bude velmi těžká. Musel by na sobě ještě hodně pracovat a nevzdávat se. A především si uvědomit, že záleží hlavně na něm, zda se mu jeho sen podaří splnit, nebo jen rozšíří řady frustrovaných mladých lidí bez naděje a budoucnosti.