CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Otevírá nám maminka, za ní ze svého jezdítka zvědavě nakukuje Peťa. Ve vedlejším pokoji si hrají jeho dvě sestřičky. Na první pohled „taková normální rodinka“. Dnes, po čtyřech letech, končí v téhle moravské rodině služba rané péče. Vyprávíme si s maminkou a Peťa stále popojíždí před prahem dveří, po chvíli sebere kuráž a vjíždí za námi. Po zbytek konzultace si prohlíží knížku. Hlavu má přitom podepřenu o stůl, je to pro něj ideální a také nejpohodlnější poloha. Peťa se narodil před čtyřmi lety s vrozenou vývojovou vadou ledvin.

První rok Péťova života provázela nekonečná vyšetření k vyjasnění diagnózy, opakované hospitalizace a velmi intenzivní rehabilitace. Do tří let Péťa za pomoci rodičů bojoval, aby nabral minimální váhu deseti kil a mohl tak být zařazen do transplantačního programu. Zdálo se, že to nepůjde, ale kýžené váhy se mu nakonec podařilo dosáhnout s pomocí sondy počátkem roku 2011.

Peťovi rodiče se snaží, aby jejich rodina žila obvyklým životem. Díky jezdítku Peťa zvládá vlastní řízený pohyb. Rodiče si také moc přáli vzít Péťu k vodě a dopřát mu radovánky, které jsou pro většinu dětí jeho věku běžné. Jeho omezení to ale prakticky vylučovala. Jenže – Péťovi rodiče vědí, že jakkoli něco nejde, tak to jít může, pokud se chce. A tak rodina nakonec letos vyrazila k moři do Itálie. „Bylo to úžasné,“ líčí maminka. „Peťovi jsme nechali ušít speciální neoprenové plavky, aby se mu voda nedostala na vývody a užil si trošku vody. Promáchali jsme ho pěkně v moři. První den se mu do mokrého písku nechtělo, ale další den už to lítalo na všechny strany!“

Další důležitý krok k běžnému životu udělal Péťa - a tím i jeho rodiče - v září nástupem do speciální mateřské školy. Ten nejdůležitější je však zatím ještě před nimi: Péťovi totiž nastává čas čekání. Čekání na novou naději, čekání na novou ledvinu. Díky péči a starostlivosti rodičů však už ví, že jakkoli něco na první pohled nejde, nakonec to díky vůli a lásce jít může.