CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Julián se srdíčkem se odrazil ode dna, co vypadalo jako konečná

Do velkých problémů se může dostat velmi lehce každý člověk. Ale málokdo se umí ze dna, které vypadá jako definitivně konečná stanice, odrazit zpět do života. Osmačtyřicetiletý Julián, rodák ze slovenského Prešova, to zvládnul.

Julián pracoval jako řidič autobusu a žil celkem poklidný život v rodinném domku se svou matkou, kterou měl velmi rád a na kterou byl fixovaný. Když zemřela, nebyl schopen se se ztrátou milované maminky smířit. Začal popíjet s různými kumpány, kteří u něj v domku přespávali. Julián si toho moc nevydělal, přestával platit za vodu, elektřinu a plyn. Dluhy narůstaly, z domu se stala noclehárna pro bezdomovce. Julián postupně přišel o práci a nakonec i o dům. Skončil na ulici. Déle než tři roky v létě i v zimě v noci přespával kde se dalo a ve dne se potuloval s kamarády z ulice s nepostradatelnou flaškou v ruce.

A pak přišel zlom. Jednoho dne mu kamarád bezdomovec prozradil, že může přijít na Charitu, kde dostane teplou polévku i nocleh. Znělo to jednoduše, tak proč by to nezkusil? Julián pak výměnou na možnost suché a čisté postele automaticky odložil alkohol, jako by ho k životu ani nikdy nepotřeboval. Osm měsíců přespával na noclehárně a po celou dobu se láhve ani nedotkl.

Pracovníci Charity si všimli jeho slušného chování a nabídli mu byt v domu na půl cesty. Julián už tady bydlí šestým rokem. Pět let si přivydělává na živobytí prodejem místního časopisu. Za tu dobu si získal srdce mnoha lidí, kteří se k němu pravidelně vracejí nejen pro časopis, ale i pro milý a srdečný úsměv. Srdce se také stalo Juliánovým talismanem, nosí ho jako přívěsek na krku, srdíčka mívá namalovány i na nehtech. Až příště půjdete ulicí a potkáte člověka v kožených kalhotách a s černým kloboukem na hlavě, prodávajícího se srdcem na hrudi časopis, zastavte se aspoň na kus dobrého slova.

Pořád si myslíte, že se člověk, žijící na ulici zcela bez prostředků, nemůže vrátit zpět do života? Upřímně řečeno, příliš jsem tomu nevěřila ani já. Ale pak jsem potkala Juliána. Člověka, pro kterého srdce symbolizuje upřímnost a lásku k lidem. A který zase pro mě symbolizuje naději, že nikdy není nic ztraceno.


Tereza Knapová
listopad 2011