CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Proč si nikdy nenaříká Nina z Moldávie

Za celý svůj život jsem se nesetkala s člověkem, kterého by potkalo tolik smůly jako Ninu. Seznámila jsem se s ní v Tiraspolu, hlavním městě Podněstří v Moldávii, kde jsem pracovala pro charitní projekt - péče o staré a nemocné lidi.

Nina se narodila v roce1948 a vyrůstala jako sirotek, bez rodičů, bez sourozenců. Své dětství a dospívání prožila v internátě. Protože se Nina potřebovala rychle osamostatnit, vyučila se malířkou pokojů, a také se tím více než dvacet let živila. Pak ale přišel rok 1991 a s ním osudná autonehoda. Ninu srazilo na silnici auto.

V nemocnici pak nedobrovolně proležela tři roky a prodělala šest operací pravé nohy, která jí dodnes bolí a na níž se otevírají staré rány. Nehoda jí ale vzala více, než jen zdraví. Jejího šestiletého syna svěřili vzhledem k špatnému zdravotnímu stavu Niny do péče adoptivní rodiny.

A tak když se po třech letech vrátila z nemocnice domů, nikdo už ji nečekal. V novém začátku jí pomáhali sousedky a kolegové z práce - dělali jí společnost, pomáhali uklidit, uvařit, nakoupili. Ale i ti se po čase z jejího života téměř vytratili a ona byla donucena sebrat všechny své síly a osamostatnit se. Její noha byla téměř nepohyblivá, ale zjistila, že se dokáže po bytě pohybovat pomocí obyčejné dřevěné židle. Po čase už si takto dokázala sama uklidit, uvařit si, dojít na toaletu a zvládnout osobní hygienu. Jen nákupy jí musel vždy někdo obstarat.

Utrpení ale nebylo stále u konce. Přišla nemoc. Nina prodělala těžký zápal plic a její zdravotní stav se výrazně zhoršil. Zraněná noha se stala zcela nepohyblivou. Nina teď už druhý rok leží v posteli bez naděje na uzdravení. Zdravotní sestry z charity jí navštěvují od roku 2003. Dělají jí společnost, ošetřují rány na noze a dekubity, pomáhají s hygienou, uklízejí a perou. Nina říká, že jsou jejími anděly.

Pro mne je Nina tou nejsilnější a nejcharismatičtější ženou, kterou jsem kdy potkala. Osud jí nadělil mnoho ran, přesto jsem ji ani jednou neslyšela si stěžovat. Miluje život i s tím, kolik špatného jí přinesl.


Aneta Voldřichová
květen 2006