CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Tajenka životní křížovky Milady z Velkého Újezdu

Paní Miladě byste jen těžko hádali devět křížků, které oslaví v Domově sv. Anežky ve Velkém Újezdě na Třebíčsku už za pár dnů. Pohybuje se sice jen na invalidním vozíku, ale jinak má tuhý kořínek. Ten zdědila po své matce. Matce, která ji celý život trápila a kvůli které se nikdy nevdala.

Milada se narodila jako jedináček. Středem života rodičů bylo velké hospodářství, na kterém bylo od rána do noci mnoho nikdy nekončící práce. Protože jim nedal Pánbůh více dětí, musela všechnu dřinu zastat Milada sama.

Když Milada dospěla, začali se kolem ní rojit nápadníci. Žádný však nebyl po chuti její matce. Mohl to být ministr nebo profesor, nic naplat, matka vyžadovala jediné – musí se nastěhovat k nim na statek ve dne v noci s nimi pracovat. Není se co divit, že řada mládenců raději vzala rychle nohy na ramena.

Milada neměla žádné soukromí. Jakmile jí přišel dopis, nejprve ho otevřela a celý přečetla matka. Když se pak Milada vrátila z pole domů, matka hned o dopise referovala a hodnotila, co se jí na něm líbí a co ne. Milada byla nešťastná, jednou byla tak rozzlobená, že chtěla vytoužený dopis raději spálit, aniž by si jej přečetla. A tatínek? Ten byl dobrák, ale nikdy se jí nezastal, rodině vládla pevnou rukou matka.

A tak běžely roky a listů přicházelo stále méně, až nakonec přestaly chodit úplně. Milada zůstala svobodná a bezdětná, den za dnem pracovala na statku a starala se o své rodiče. Oba se dožili vysokého věku, maminka zemřela jen pár let před devadesátkou. To už bylo Miladě 64 let.

Nahromaděný stres přinesl zdravotní problémy. Nejprve jí lékaři diagnostikovali onemocnění střev a dávali pouhých šest let života. Paní Milada se však z neznámých příčin zázračně uzdravila. Pak ale prodělala mozkovou příhodu. A protože byla na své nemoci sama, přivedla ji jednou známá řeholní sestra do Domova sv. Anežky ve Velkém Újezdě na Třebíčsku, který je už pět let jejím novým domovem.

Přes všechno trápení, které Milada prožila, zůstává milá a usměvavá. Projíždí se po chodbách domova, vzpomíná na všechny promarněné životní šance a dlouhý čas si krátí luštěním křížovek. Tajenku té své životní ale luštit nemusí, protože ji dobře zná. „Kdybych mohla mít muže a děti, určitě bych tady nemusela být,“ říká potichu...


Marie Janoušková
říjen 2011