CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Magda z Lipan, která nikdy nepoznala štěstí

Když jí bylo patnáct let, prodali ji staršímu muži za dva tisíce korun. Byl to alkoholik, který týral ji i děti, poléval je horkou vodou a bil. Utekla s dětmi pryč, ale neuměla je uživit a tak o ně přišla V osudu Magdy z východoslovenské osady Lipany by různá neštěstí vydala na několik nepodařených životů.

Paní Magda je třiapadesátiletá romská žena, v Lipanech živoří už patnáct let. Při vstupu do jejího obydlí jsem se zhrozila. Chatrč spíše připomíná kůlnu na dříví, kolem běhají tři malé děti. Nejsou to ovšem Magdiny děti, ty žijí v dětském domově.

Magdin životní příběh začíná před více než padesáti lety. A hned nešťastně, v dětském domově, protože její maminka se k ní nehlásila,. Když jí bylo sedm let, vzala si ji k sobě babička, která už ale na výchovu neměla dost síly a posílala Magdu za svou mladší sestrou. Cesta k ní trvala pěšky tři dny a Magda vzpomíná na několikadenní putování, během kterého usínala vysílením pod mosty.

V patnácti letech Magdu teta prodala za dva tisíce korun staršímu muži, se kterým záhy otěhotněla. Manžel ale začal pít a Magdu i děti trápit, polévat horkou vodou, kopat a bít. Magda jednoho dne vzala děti a odešla s nimi do osady v Lipanech. Podmínky k životu jsou tu ale velmi těžké a Magda neměla peníze. Všechny děti jí proto byly odebrány do dětského domova. Magda se ale nevzdávala, snažila se zlepšit své podmínky tak, aby se k ní děti mohly vrátit. Nakonec se to povedlo alespoň v případě dvanáctiletého Děga.

Sedím s ní v její chatrči a spolu se díváme, jak malý Děga dřepí v rohu černé místnosti a kouří. Magda nemůže bohužel nic udělat. Má snad na své dítě zavolat policii nebo ho udat? A Magda pořád věří, že se všechno zlepší. Snaží se jak může, ale je velice slabá. Když si přinese dřevo, aby se alespoň večer ohřála, ukradou jí ho ostatní, kterým se do lesa nechce a kteří vědí, že se neumí bránit. Proto v jejím domě žijí další tři děti, které nejsou její. Ostatní ženy zneužívají toho, že Magda malé děti nedokáže vyhodit.

Magda měla velmi těžký život, říkala mi, že se nikdy necítila šťastná. A když mi to vyprávěla, plakala u toho. Jaké to asi je, vůbec nikdy nepocítit štěstí a radost, ptám se sama sebe…Jde to vůbec? Ne, tento příběh nemá šťastný konec. Magda zůstává v osadě dál a již nevěří tomu, že někdy své děti dostane zpět.


Petra Kocúrová
listopad 2010