CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Louen je moc pěkný malý chlapec. Jenže… Ve věku jeden a půl roku by už měl umět ledacos z toho, co bohužel nezvládá. Louen neudrží pozornost, neví co si může a co naopak nesmí dovolit. Nerespektuje žádné příkazy, nikdo pro něj není autorita.

Stále se vzteká, tříská věcmi, ručičkami a dokonce i hračkami bije ostatní děti, které si stejně jako on hrají v zařízení pro matky s dětmi v nepříznivé životní a sociální situaci v německém Herfordu. Těžko se ale zlobit na tak malé dítě, jehož otec je neznámý a které jeho jednadvacetiletá matka vůbec nevychovává.

Když se Louen narodil, bylo jeho matce sotva dvacet let a zařízení pro matky s dětmi ji poskytlo pomoc a chybějící zázemí. Nyní už žije jako matka samoživitelka s Louenem samostatně, přivydělává si jako číšnice v restauraci a s Louenem jí pomáhá maminka. S pracovní morálkou a docházkou do práce si ale nedělá příliš velkou hlavu, a tak dostává pouze minimální mzdu a je na tom finančně dost špatně. Louen přesto chodí do školky v drahých a vesměs zcela nových značkových botách Puma či Nike. Těžko říci, kde a jak si na to umí jeho maminka obstarat finanční prostředky.

Louen chce být stále středem pozornosti. Možná tak chce jen ukázat, že mu něco chybí. Jeho matka se po upozornění na chlapcovy nedostatky jen usmívá. A Louen se vzteká a vzteká. Tak jako já…