CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Stanislav Bronček se narodil Třinci přesně před pětadvaceti lety o půl jedné v noci. Už v osm ráno musel být vrtulníkem transportován do Brna, kde ho čekala operace srdce. Nebyla to bohužel operace první – takto dramaticky totiž Standovi začal boj o život, který pokračuje dodnes.

Standa už v šesti měsících prodělal mozkovou příhodu, za níž následovalo dalších neuvěřitelných šest operací, z toho dvě opět srdíčka. Sociální pracovnice tehdy jeho mamince navrhla, že by ho mohla dát do ústavu. Maminka však nesouhlasila a tak měl Standa při vší smůle štěstí, protože mohl prožít dětství v úplné rodině. Avšak v čase dospívání se mu rozpadla i tato jistota. Rodiče se rozvedli. I když se vídává i s otcem, zůstal Standa žít sám se svou maminkou.

Stanislav, se kterým jsem se poznala v třineckém stacionáři Radost, kam pravidelně dochází, je velmi milý a přátelský člověk.. Standa, jak ho zde všichni oslovují, kolem sebe rád šíří humor a když organizuje diskotéky a další akce, je velmi precizní a prožívá vše naplno.

Jeho boj ale dosud neskončil.

Standa se totiž právě nyní rozhoduje, zda jít na další operaci. Sice by mu mohla pomoci narovnat zkroucenou dlaň do přirozené polohy, zároveň však pro něj představuje po tolika operacích srdce velké nebezpečí. Zatím tedy tento bojovník s rozhodnutím váhá a spíše se rozhoduje nechat vše tak, jak to je a jak je s tím po všech svých bitvách spokojený.