CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Šťastná Lisa z Londýna, která si nenechala „dobře“ poradit

To, že do hodiny angličtiny přišla jen jedna studentka, mě překvapilo. Ale není se vlastně co divit – je pátek, deset hodin dopoledne, a v College, škole založené salesiánskými sestrami The Bosco centre v londýnské čtvrti Bermondsey pro místní nezaměstnané mladé lidi, končí poslední výukový den v týdnu. Sedmnáctiletá Lisa však otevírá svůj počítač a já v něm vidím prezentaci s názvem „Když děti mají děti - moje vlastní zkušenost“. Zdá se, že dnešní poslední hodina bude přece jen zajímavá...

Lisa se s poznámkami v ruce na svou prezentaci chvíli připravuje. Ne, že by neměla co říct, ale přece jen je to její vůbec první prezentace před učitelem a cizí osobou. Na pokyn učitelky pak zvolna začíná vyprávět svůj příběh.

,,Udělala jsem si těhotenský test a byl pozitivní. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem šťastná i navzdory tomu, že mi bylo pouze šestnáct let. A také mi můj přítel řekl, že mě podpoří. To pro mě bylo zásadní,.“ líčí Lisa. Tenkrát s ní ještě její partnerl žil a tak se cítila velmi nezávisle a říkala si, že přece nemůže být nikterak těžké vychovávat dítě, když to spoustu lidí dělá každý den. „Na prvním ultrazvuku jsem byla v desátém týdnu těhotenství,“ pokračuje ve vyprávění Lisa. „Mezi dvanáctým až dvacátým čtvrtým týdnem se moje ranní nevolnosti velmi zhoršily. Byla jsem stále unavená, ztrácela jsem váhu a začala mít nekontrolovatelně silné migrény. Utíkala jsem do nemocnice, kde mi dělali různé testy. Tam jsem si brzy uvědomila, že kdybych nepřišla zavčas, moje děťátko by v následujících dnech zemřelo.“

Testy ukázaly, že Lisa má velmi vzácnou krevní skupinu „A moje krvinky napadly krvinky mého dítěte,“ vzpomíná na těžké chvíle, kdy počítala každý den těhotenství, který ji posune nad kýženou hranici čtyřiadvaceti týdnů gravidity. Lisino dítě ale bylo bojovník. „Moje ranní nevolnosti postupně slábly a konečně jsem začal nabírat na váze. I bolest hlavy se postupně vytrácela. Konečně jsem si těhotenství začala užívat a každý den jsem obdivovala i svoje rostoucí bříško. Když se porod blížil, začínala jsem mít obavy, jestli to zvládnu. Asi po dvou týdnech poslíčků nastala ta velká chvíle a narodila se mi krásná dcerka Kimmy. Je úžasná – a i když někdy umí i pořádně pozlobit, má svůj vlastní a originální styl. Vůbec mi nevadí, že jsem ji měla tak mladá. Kimmy je pro mě velmi speciální a už si bez ní svůj život nedokážu představit. Teď jsou jí skoro dva roky, chodí vedle do školy, zatímco já zde studuji,“ připomíná Lisa poslání College, školy, snažící se probouzet v mladých lidech, kteří se dočasně ocitli v problémech, jejich potenciál a učit je něčemu novému.

Lisa prošla dlouhou cestu – do jiného stavu přišla v šestnácti letech, rodina a přátelé ji přemlouvali, aby těhotenství přerušila, nevyhnuly se jí těžké a vysilující zdravotní potíže... Po tom všem je ve svém mateřství neuvěřitelně šťastná. Dokonce si během porodu nenechala ani píchnout epidural a tak celému okolí ukázala svoji mateřskou lásku, která dokáže i trpět. Sama to komentuje slovy: ,,Porod je cosi velmi zázračného a přirozeného. Proč používat chemii, když nemusíme.“ Před dvěma lety stála na rozcestí. Navzdory ,,radám“ své rodiny a přátel ani nepomyslela na přerušení těhotenství a ve svých šestnácti letech se dospěle rozhodla dát zelenou novému životu.


Markéta Míčková
říjen 2010