CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Vaneska je usměvavá, trochu plachá blonďatá modrooká holčička. Má moc ráda koně, dokonce by se sama chtěla koníkem stát. V České republice, kde se od roku 2009 se svým bratrem a rodiči stěhuje z jednoho zařízení pro cizince do druhého, už ale koní není zdaleka tak hodně jako z jejím rodném Kazachstánu.

Rodina Vanesky začala svou strastiplnou pouť odchodem z vlasti do České republiky v roce 2009. Nejprve žili v přijímacím středisku Zastávka a poté v v pobytovém středisku pro cizince v Kostelci. Táhlo je to ale do dalekého Švédska, protože tam žije Vanesčina nejstarší sestra, kterou by všichni moc chtěli mít u sebe. Útěk se jim ale nikdy nezdařil.

Letos na jaře dostala Vaneska s bratrem a matkou doplňkovou ochranu. Jejich otec neváhal a obrátil se s žádostí o ubytování v azylovém domě na Sdružení občanů zabývajících se emigranty. Podařilo se, rodina získala bydlení a je za to pracovníkům sdružení, kde jsem vykonávala svou praxi i já, moc vděčna. Pro všechny připravili v novém domově typické kazašské jídlo, buchty plněné masem a zelím.

Vaneska a její bratr už chodí v České republice do školy. I když je Vanesce teprve pět let, dělá velké pokroky, velmi slušně už mluví česky. Velké pokroky ale dělá i celá její rodina. Maminka Vanesky si vyřizuje nostrifikaci diplomu zdravotní sestry a během mé praxe se všem dokonce podařilo přestěhovat do bytu kousek od Brna, kde má každý ze sourozenců svůj vlastní pokoj.

A Vaneska sedává v tom svém a sní o tom, že jako koník svobodně cválá nespoutanou krajinou až do Švédska za svou milovanou sestrou.