CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Štěstí „blázna“ mezi odpadky v ukrajinském Ternopilu

Lepra. Bezďák. Exot. Blázen. Při pohledu na tohoto pána by vám vytanula na mysli jistě další trefná přirovnání. Ano. Mohl by vás zaujmout tím, jaký budí odpor. Špinavý, zapáchající, rozervaný, s vousy splývajícími s prošedivělými umaštěnými vlasy do půli zad, s ponožkami na rukou, napěchovanými igelitkami plné něčeho, vlastně ničeho, stojící v koutě, čekající na oběd.

Nebo by vás snad upoutal svým tajemstvím. Nikdo ho tady v ukrajinském městě Ternopil nezná a přitom se mu mnoho lidí vysmívá. Nikdo nezná jeho jméno a přitom ho častují tolika osloveními. Nikdo ho nezná a všichni se diví, proč si zrovna tento inteligentní muž vybral smetiště. Inteligentní muž. Právě tím on je. Svým přehledem, znalostmi upoutá více, než by se na první pohled mohlo zdát. Mě ale oslovil ještě něčím jiným.

Možná to bylo pro okolní zoufalství. V kantýně ternopilské Charity z většiny návštěvníku táhla vodka. Z něho nikdy. V kantýně si většina dennodenně pakovala tašky jídlem minimálně na týden. On nikdy. V kantýně většina jen křičela, hádala se, prala, on stál, sám, ve svém světě. Na ulici, kde většina opět křičela, nadávala na politiku, mračila se – on se usmíval.

Pro mne to byl jediný člověk na Ukrajině, který to měl v hlavě i srdci v pořádku. Byl šťastný. Ne pro nějakou nevědomost nebo snad pro uzavřenost ve vlastní pochybné říši. Stačilo by pár slov a věděli byste, že naopak tento muž si je politicko-ekonomicko-sociologických problémů více než dobře vědom.

Proč tedy, říkáte si, nechce žít jako normální člověk?

Protože chce být šťastný. A to mezi tím davem pouze nadávajících osob nemůže být jinde než na smetišti.


Monika Celundová
květen 2010