CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Příběh třiadvacetileté Drakhsaini z malé vesnice Torrangatti není výjimečný, v indických vesnických v zemdělských oblastech žije mnoho žen, které potkal podobný osud. Když jí byly tři roky, byla očkována proti dětské obrně. I přesto ji tato nemoc zkřížila cestu a její levá noha zůstala ochrnuta.

Drakhsaini je pěkná mladá žena. V jižní Indii je většina sňatků smluvená rodiči a jejím rodičům se již skutečně několikrát podařilo domluvit ženicha Když ale potenciální manžel zjistil, že Drakhsaini kvůli svému postižení nemůže dojít na pole, natož na něm pracovat, sňatek zrušil.

Krásná Drakhsaini by se mohla vdát jen tehdy, pokud by měla velké věno. Pochází ale ze střední kasty a její rodina tolik peněz nemá. Ženy s podobným postižením jsou tak odsouzeny zůstat celý život závislé na rodičích a sourozencích, kteří se o ně musí starat. Drakhsaini je však velmi šikovná, naučila se šít a má to štěstí, že v Torrangatti působí sestry z konventu sv. Anny, které zde provozují kurzy šití. Drakhsaini si vybraly jako učitelku, vede kurz a tím se stala částečně nezávislou na své rodině.

Byla pro mě radost potkávat každý den tuto mladou ženu. Přesto, že před ni život postavil mnoho překážek, jsem z ní cítila obrovskou sílu a odvahu je stále překonávat. Když jsem se při našem poslední setkání zeptala, zda je šťastná, Drakhsaini jen skromně přikývla: "Ano, jsem..."