CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Kolik smůly muselo potkat Ioia z Rumunska

Ioio se narodil před pětadvaceti lety v chudém Rumunsku. Když m bylo devatenáct, rozhodli se s mámou malou sestřičkou svůj ne příliš radostný život změnit a odstěhovat se do Francie za ,,lepším''. Jejich cesta za snem ale nedopadla moc dobře. Lépe se jim nevede...

Život Ioia je koncentrací neskutečného množství smůly, ale zároveň příběhem neskonalé odvahy a optimismu i neutuchající chuti žít, nevzdávat se a stále se snažit kolem sebe nacházet něco dobrého.. Když jsem se s ním setkala poprvé, byl usměvavý, hodný a doprovázela ho malá ušmudlaná holčička, jeho sestřička. Až pak jsem se dověděla, že ke svému úsměvu mnoho důvodů nemají – maminka je opustila ze dne na den, utekla s nějakým mužem a nechala Ioia i s malou Valentynou v téměř cizí zemi samotné. Bez rodiny, financí, jakéhokoliv zázemí... Obdivovala jsem Ioiův optimismus a snahu postarat se o sestru a doufala, že za ním brzy do Francie dorazí starší bratr, který se sem chystal i s kamarády.

Ovšem osud opět zasáhl krutě. Miniautobus, kterým bratr cestoval do Francie, srazil v Itálii náklaďák. Třináct lidí bylo na místě mrtvých, přežil jen Ioiův bratr, který ale přišel o všechny své známé a zbytek rodiny. Také jeho stav byl velmi vážný, když jsem odjížděla z praxe domů, byl stále v nemocnici.

A aby toho nebylo málo, tři dny po této tragické události byl squat, kde Ioio s Valentynou bydleli, zbourán a všichni obyvatelé domu se ocitli na ulici. Naštěstí organizace, kde jsem pracovala, zasáhla rychle a sehnala jim nové přístřeší. Alespoň na čas, protože i toto provizorní bydlení nejspíše čeká demolice.

Ioio se po každé ráně osudu jen otřepe, chvíli se dává dohromady a pak se mu vrátí síla a opět se vrhne na svůj velký úkol – chránit svou malou sestřičku před vším zlým. Nyní má střechu nad hlavou a trpělivě čeká, až se k němu konečně vrátí bratr. Není tu kdoví jaký luxus, ale pevně mu držím palce a doufám, že až se sourozenecká trojice shledá, tak jejich ohromnou smůlu už napořád vystřídá jenom štěstí. Ioio by si to za svou odvahu moc zasloužil.


Martina Horníčková
květen 2010