CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Přemýšlím, proč se hrdinou mého příběhů stal právě patnáctiletý Christian Jeppesen... Na speciální škole pro problémovou mládež v dánském městě Holbæku je přece podobných kluků hodně. A Christian stejně jako oni kouří, je přehnaně sebevědomý, nemá problém se prát a dokonce uhodit dívku, protože je právě takto zvyklý vyjadřovat opačnému pohlaví sympatie.

Christiana sem přivedl fakt, že se v normální škole nemohl ve velkém kolektivu při výuce soustředit. Nová škola mu vyhovuje, cítí i učí se tu díky speciální péči lépe, má tu nové kamarády. Z rodinného domku, kde bydlí s rodiči a mladší sestrou, ho tu přes celé město vozí školní autobus.

Christian je nejen starší, než jeho spolužáci, ale hlavně je jiný. Získal si mě tím, jak se ke mně choval Už od našeho prvního setkání byl tak přátelský, jak jsem to nepoznala po dlouhou dobu své praxe u jiných studentů této školy, kteří byli často hrozní egoisté. Získala jsem dojem, že je daleko více motivovaný, aby školu dokončil a mohl pokračovat dále. Pak by chtěl pracovat v armádě.

Je pro mě velký úspěch to, že jsem tu našla někoho, komu jsem mohla důvěřovat, s kým jsem si mohla sama sednout a popovídat si, abych mohla napsat tento příběh. A to je také má pointa i naděje pro Christiana - myslím si, že pokud se nechytne nějaké špatně party, vyroste z něho zodpovědný člověk. Jak to má koneckonců ve svém mottu organizace Ungdomsområdet, která se o Christiana a další děti v Holbæku stará.