CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Individuální přístup ke studentům

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Zahraniční praxe ve více než 40 zemích 4 světadílů

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro kulturní a vzdělávací aktivity

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Netradiční výukové metody

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Socha příběhů - místo setkávání osudů klientů sociální práce

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Prostor pro osobnostní růst

CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc

Malinký příběh o rodině Taťány z Běloruska

Jmenuji se Taťána a mám šestiletého syna Denise, je to moje sluníčko. Můj syn se narodil 13. června. 2002, vážil 4 kg 20 g a měřil 57 cm. Narodil se jako zdravý chlapec. Rozvíjel se velice rychle a vše probíhalo v pořádku. Již v 8 měsících řekl první slova „máma a táta“ a potom i jméno babičky Káti. Byli jsme za to velice vděčni našemu strážnému andělu. Denis rychle usiloval o poznání našeho světa, chtěl se radovat ze života jako my. Už ve dvou letech uměl azbuku. Ale Bůh měl s námi jiný záměr.

Denis ve dvou letech a 4 měsících onemocněl. Diagnóza zněla meningoencefalitida, kdy došlo k velkému poškození mozku. Byl na operaci, při které mu byla zavedena silikonová trubička z hlavy do dutiny břišní, aby mu odváděla přebytečný mozkomíšní mok. Během čtyřech let musel absolvovat 21 operací. Po druhé operaci přestal mluvit a přišel o zrak. Dokonce během jedné operace mozku mu lékaři zapomněli v dutině lebeční tampón.

Nyní se po všech těch útrapách prostě snažíme žít na zemi, radovat se ze života. Snažíme se odpustit tomu, kdo nás zradil a to je náš táta. Každý den vstáváme a bojujeme za život na zemi. Naučili jsme se odpouštět a věřit v Boha. Dal nám těžký život, ale tak to má asi být.


Marie Kocmanová
duben 2009